Švýcarské putování po Německu aneb fondue win!

Konečně Štědrý den za námi! Hurá, famfáry, teď už jen oběhnout všechny příbuzné a alou příprava na Silvestra.

Letos jsem povinné nákupy zahájila až v druhé polovině prosince, nutno říct, že nápady na dary jsem již měla předem vymyšlené a nutno podotknout, že mi notně pomohl Fotolab.

Tímto mi dovolte alespoň se zpožděním Vám popřát hezké svátky.

Devatenáctého jsme vstali v brzkou, čtvrtou ranní hodinu, abychom o půl šesté vyjeli vstříc našemu švýcarskému dobrodružství. Cesta trvala sedm hodin – přes Norimberk , Stuttgart, Konstanz (Kostnici) do malé vesničky poblíž Bodamského jezera – Dozwilu.

kde jinde máte výhled z okna na donkeyho :)

Zde bydlí náš anglický kamarád v opravdu půvabném, malém zvenčí,velkém uvnitř, domečku a který nás u sebe na pár dní ubytoval. Co se mi v chalupě líbilo nejvíc, byla kachlová kamna, kde jsem se v každém volném momentě nahřívala jako kočka, ve společnosti skleničky vína a třeba Leonarda Cohena.

Jediné mínus ve Švýcarsku byla zima a vlhko. Vše ostatní perfektní – milý lidé, srandičky při rozmluvování angličtiny, učení němčiny, malebné domky, klidná krajina, čisté jezero, čistý vzduch, žádní ruští turisté  a v neposlední řadě kvalitativně rozdílné, byť o dost dražší, jídlo.

A cože jsme tam vlastně zažili…

.. výlet na vánoční trhy v Konstanz – rozlehlé, s širokým sortimentem, výborný punč (ne jako to čučo na Staromáku), pečené kaštany, ovoce v čokoládě, bez stresu, s dobrou náladou a bez snahy Vás řádně natáhnout – takto si to nějak představuji.

3.50 franků - jahody a banány v čekuládě

Dalším bodem ,,zájezdu“ se stalo městečko Stein am Rhein s blízkým vodopády Rhein falls.

V pohodě se tam dostanete bez dálniční známky (jinak za 40 franků), ale s navigací. Výhodou je však alespoň nějaká znalost němčiny.

Městečko jako z pohádky, ale najíst se zde je kumšt, ptz v okolí se za jednu porci pod 20 franků nedostanete – my nakonec zamířili do malé pekárny a zároveň bistra, kde mají stálou omezenější nabídku, kam chodí na oběd místní a kde jsem jedla tu nejlepší mrkvovou polévku všech dob.

Všimněte si také obchodu Nudle box po pravé straně při vstupu do historického centra..

obdivuju fasádu...

2 velké polévky, košík pečiva, 2 kávy - celkově 21 franků

mrkvová..

 dýňová..

Nudel box - za 6.90 franků hřích je tam nechat.. 

Vodopády určitě stojí za to navštívit – původně na jejich místě měla stát elektrárna s přehradou, ale obyvatelé Schaffhausenu se proti tomu postavili – když to jde ve Švýcarsku, ptám se, proč to nejde i u nás?

Ale abych na Švýcarsko nepěla jen ódy, kamarád James nám povyprávěl o mnohých legislativních překážkách – věděli jste např. že pro využití cyklostezek si musíte koupit známku? Taková malá ,,dálniční“ kolařská..

Kromě výletování jsem konečně vyzkoušela tradiční sýrové fondue – báseň a balada, ale protože sýr na fondue rozhodně není dietní záležitost, doporučuju jeho konzumaci raděj dříve než později a už vůbec ne příliš poté pít..

Navrch jsme dostali krásný a letos asi nejlepší vánoční dárek a to náš vlastní červený set se švýcarským křížem (dělám si z přítele srandu, že kvůli tomuhle dárku (a masáži nohou) ho vlastně už nikdy nemůžu opustit).

 set asi za 1300 Kč v přepočtu, balení oblíbeného sýra (Gruyere) asi 9 franků/ks, lahev bílého vína, bílá bageta nebo chléb, 1 panák šnapsu - ingredience na přípravu

Ani já se však nenechala zahanbit a udělala typickou bramboračku s kapustou (co jiného v takové zimě že?).

Taky jsem narazila na super kuchařskou  anglickou knihu – ale o té Vám povím víc až později, protože se týká hlavně masa.

Snídaně probíhaly výlučně ve vlastní režii, ale zase jsem bohatší o kdejaké názory, ptz náš kamarád je nejen skvělý gardener (zahradník), ale hlavně vyznavač bio potravin a místních zdrojů, takže vlastně na jeho popud jsem se rozhodla začít kupovat bio sojové mléko a uvidím, zda to bude mít vliv na trávení.

Naprosto jsem se zamilovala do vaflí (jak jinak než bio od Alnatury, která se dá dobře sehnat i v Česku – DM Drogerie). Tedy než že bych se komplet chystala přejít na bio stravu, ale některé výrobky nemají chybu. Třeba tenhle macadamiový čoko krém nebo sirup z černého rybízu..mňam.

Na závěr jsme si udělali výlet do hor a když říkám do hor, myslím tím hory.

Kronberg je vysoká asi 1663 m nad mořem, součást kantonu Appenzel a známá především svými nádhernými výhledy na Alpy. Z Jakobsbad jsme se dostali nahoru lanovkou (20 franků/os) - navíc jsme dostali asi 8 eurovou slevu. Sami se podívejte, že to stojí za to..

nejdelší lavička na světe..

Co se týká nákupů, tak ceny odpovídají tamějším platům – značkové hodinky, elektronika, oblečení - to vše je zde relativně levné nebo přijatelné, avšak právě jídlo a služby jsou hodně nadhodnocené, čímž se dostávám k tomu, že Švýcaři nejsou příliš zvyklý chodit se najíst ven – spíš příležitostně.

My jsme poslední večer zamířili znovu do Konstanz, která je opravdu nádherná, živá a čistá – podotýkám, že je to už německé město, protože švýcarská část patří Kreuzlingenu – můžete si tak zažít, že zaparkujete ve Švýcarsku, ale za deset kroků dál už stojíte v Německu.

Večeře na rozloučenou byla v typicky německé hospůdce (spolu s typicky uřvanými německými turisty) - jídlo v průměru od 12 do 18 Eur a výborné..

vepřové v pivní omáčce, s červeným zelím a nadýchanými bramborovými knedlíky 

krůtí a jelení steak s opečenými brambory a omáčkou z lesních hříbků

A teď už jen úlovky..

bio pesto z divokého česneku, švýcarské čokoládičky, santa lízátka, Karkulka na koníkovi, ponožky z Alpaky, které neuvěřitelně hřejí a jsou prakticky nezničitelné 

Kam byste nejraději jeli vy?

Před Silvestrem ještě jeden článek o zobání..