Stravování v práci .. jaké mám (zlo)zvyky?

Dnešní článek nebyl vůbec VŮBEC  v plánu, ale jelikož jsem vzala dvojitou směnu v práci a čekají mě ještě 4 celé a předlouhé hodiny, mám spoustu času. Téma příspěvku je spíš zamýšlecí (líbí se mi to slovo).

Stravování v práci nebo ve škole jsou podle mě dvě úplně a naprosto odlišné věci. Všechno záleží na možnostech a okolnostech, kterým se člověk musí přizpůsobit. Někdo může mít fyzicky náročnou práci, jiný prosedí x hodin za stolem (já), někdo má možnost závodního stravování, jiný by ty blafy nejedl. Tak tedy pojďme na to.

Moje práce mě baví, moc. Vlastně to není práce jako taková, je to spíš brigáda při studiu, 2 x týdně na 3směnný  provoz.
Přiznám se že jsem typově skřivan, takže radši budu vstávat ve čtyři ráno, než přes noc držet zápalky v očích, abych se nesvalila na stůl a nezačala chrápat Amadeovi árie. Kdo by to byl řek, viď mami?
Ono, tenhle časový posun, nastává určitě s věkem - do dvaceti let jsem byla schopná prospat den a strávit noc čučením na seriály nebo na pařbě. S přibývajícími povinnostmi kolikrát upadám do věčných lovišť v devět večer a vstávám nejpozději o půl osmé - a to ještě o víkendu. Za to miluju poobědové šlofíčky, jenže těch je sakra málo.

Jak je uvedeno výše, ke dvěma dnům školy, mám dva dny práce. Relativně si nemůžu vybírat kterou směnu chci, ale občas se to dá s kolegy vyměnit. Nebudu sdělovat konkrétní činnost, ale je to v oboru komunikace, takže fyzicky se nenadřu, za to hlavou trochu jo..
Ale k jídlu.

Pokud mám ranní:

-vstávám ve 4.45 - musím si dát sprchu, bez pocitu čerstvě umytých vlasů bych neodešla.
Asi 30 minut mi trvá krášlení a oblékání (užívám si to, baví mě ladit oblečení a make up, ale jak jsem psala v jednom guest-postu u kamarádky, nežeru kosmetiku až natolik, abych o ní mohla psát). Občas se stane, že to všechno zvládnu do deseti minut :D (protože musím..)
- v 5.45 jdu chystat snídani - obvykle pečivo se sýrem, šunkou, zelenina, obměňuji snídani dle mé chuti a naplnění lednice - miluju cereálie Bonavita Dobrá vláknina, občas udělám ovesnou kaši s ovocem a tvarohem, míchaná vajíčka, párky, miluju croissanty se šunkou nebo bez ničeho s kakaem.
Jak říkám, různé. K pití ovocný čaj, čerstvě vymačkaný džus nebo malinové rozpustné magnésko.

Než jsem se naučila vůbec snídat, trvalo to kus cesty - v podstatě to šlo ruku v ruce se zdravým stravováním. Než jsem se naučila snídat takhle brzo, nosila jsem si do práce hotové ovesné kaše, které stačilo zalít vodou.. no teď jsem jich už trochu přejezená..

Bez snídaně nefunguju.

zdroj: www.ona.idnes.cz

Mezi devátou a desátou mě čeká svačinka - káva a ovoce nebo jogurt.

Oběd si nosím z domu v těsnící klipsové krabičce (doporučuji Tescomu), ono to jinak nejde. Přes týden to řeším tak, že buď připravím něco rychlého, jako jsou rizzota, těstoviny na všechny způsoby, různě upravená zelenina s masem, ryba s přílohou nebo pokud se mi nic nechce, zeleninový salát se sýrem, šunkou atd.

Velkou výhodou je mít v práci kuchyňku s lednicí a mikrovlnku. Vypiju tak půl litr neslazené vody.

 

 

Tím se ale taky dostávám k jednomu mému zlozvyku, který jsem si nechtěně osvojila v práci.

Rychle jím. Musím. Samotnou mě to štve, protože to pak převádím i do normálního života.

Navíc mám trochu problém s jídlem před cizími lidmi - prostě sprostě to do sebe nahážu, ale jídlo si neužiju.

Naštěstí návštěvám restaurace se to vyhýbá, tam si jídlo vychutnám :)

Ve tři tradá domů a následuje druhá svačinka a později večeře.



Pokud mám odpolední:

Chodím do práce na patnáctou, takže snídani si v klidu užiju doma, oběd rozhodně neodbydu.
První svačinku většinou vynechávám, protože časový odstup mezi snídaní a obědem je maximálně 2-3 hodiny.
V práci následuje druhá svačinka - opět jogurt nebo ovoce a kafe (nesladím) - bez něj nepřežiju kvůli nízkému tlaku.
Večeřím obvykle mezi šestou a sedmou večerní - home-made zeleninový salát, cottage (hrudkovitý sýr) a cereálku - samozřejmou složkou je nějaká ta zelenina.Občas si taky jenom vezmu obloženou celozrnnou bagetu s nějakou domácí pomazánkou.
Domů přijíždím kolem půlnoci, a to si ještě něco malého vezmu, nejčastěji nějaký sýr (ne taveňák!!).
Pitný režim dodržuju jak kdy - dneska jsem zvládla za odpoledne asi litr a půl čaje.

Pokud mám noční:

Tady je to jednoduché - beru si nějaké ovoce, mysli tyčinku, a piju hodně ovocného čaje. V poslední době mám pracovní oblíbenou značku čaje London Fruit and Herb (krabičku pořídíte ve větších supermarketech kolem 40 Kč).
Samozřejmě si taky beru snídani, protože cestu nalačno pražským MHD jsem absolvovala jen 2x v životě a tu zelenou v obličeji by mi mohl závidět i Krakonoš.

London Fruit & Herb čaje se vyznačují pravou chutí ovoce ve vybraných čajových směsích to díky speciální výrobní technologii. Tyto čaje obsahují pravé ovocné šťávy z koncentrátu a přírodní ovocná aroma. Díky těmto přísadám mají čaje London Fruit & Herb nejen skvělou chuť.

 zdroj: www.tonybennet.cz

A jak se v práci stravujete vy?

Jak se to dělat nemá - Sportovka Řepy

Dnešní článek je přesně o tom, jak to nemá v hospodě vypadat. Sportovka Řepy, adresou na Makovského 1179 Praha 6, se prezentuje jako ,,stylově" zrekonstruovaný komplex samostatných prostorů, obsahující sportovní restauraci s velkou kapacitou, hernu s nejnovějšími výherními automaty (Proč mě to jen navarovalo včas?), ruletou, kulečníkem, šipkami, flipry nebo dokonce fotbálkem.

Zdá se být uplně idealní na různé pařby a mejdla, prostě zábava pro všechny, sportovní přenosy nebo hra pro pány a super muzika pro dámy  (Jo, to se teda fakt jen zdá..).
S rostoucí náladou roste i hlad a to je příležitost pro naše kuchaře, kteří jsou chloubou naší restaurace čehož je důkazem s péčí připravený jídelní lístek. (Víte, co znamená pořekadlo ,,chlubit se cizím peřím?")
Návštěva začala zavánět už po výběru stolu - nefunkčním světlem - no nic, požádala jsem o novou žárovku, kterou nám slečna servírka sice donesla, ale namontovat jsme si ji museli sami. Howgh.

Co jsem čekala, ale do poslední doby vehementně odsouvala někam do zádu, byl fakt, že restaurace nemá rozdělený prostor na kuřácký a nekuřácký. Celý areál je dekorován obr tapetami na zdech, čtvercovým dřevěným barem s kovovými prvky uprostřed místnosti a barovým sezením po obvodu. Prostě takovej podnik pro ,,mládež".

zdroj: www.sportovka-repy.cz

Ale abych nebyla za prudéra hned na začátku, byla jsem ochotná tohle všechno přejít, přece jen, zapíjeli jsme Karla :) ale..

První průšvih byla obsluha

- nepříjemné servírky (dá se pochopit únava, ale ne naštvaný ksicht - tenhle job jsem při studiu dělala přes dva roky, ve třech státech a to co si dovolí číšníci u nás, by v zahraničí neprošlo). Slušnost tu chyběla úplně - slovíčko děkuji a prosím je snad základ ne?

Druhý průšvih bylo jídlo

- od objednávky jsme čekali 45 minut na servis (i na hranolky), navíc ta moje byla chybná (Prej toho kuchaři měli hodně, jim tam asi příště půjdu pomoct ne?)
-  jídlo bylo studené, spálené, nedodělané, tuhé

Třetí průšvih - toalety

- dokonale mi připomněly záchodky diskoték, kam jsem chodila v nácti
- špína, ucpané mísy, špatně tekoucí kohoutky, hygiena žádná
- fuj, blé a třikrát fuj, (hlavně že si hrajeme na ,,moderní podnik")
- navíc po cestě na záchody nemůžete minout odbočku na hernu, která má být,,diskrétně oddělená" a všichni známe důsledky blikajících světýlek..

A teď se vrhnu na chody.

Mexická pizza

 
- těsto bylo na můj vkus tužší, hlavně na krajích to bylo dost poznat
- sugo ok, fláknout na pizzu konzervované fazole a kukuřici je česká specialita (fazole - Mexico? uff..)
- nevím co říct na nápad dekorovat každý kus kozím rohem - mé kýčovité já ho vítá :)
- 45 cm za 215 Kč


Domácí krokety 

Oceňuju nápad na ,,domácí" , škoda, že těsto bylo gumové.
Cena za 200g - 38 Kč.

Jerry´s barbecue burger

- chtěla jsem žebra - neměli, chtěla jsem de´luxe burger se zeleninou, ementálem, salátem a bylinkovou omáčkou - naservírovaly mi burger se slaninou, chedarem a barbecue omáčkou (grrr..) a bohužel, tenhle burger se ukázal jako ,,kardinální průser"
- žemle asi dlouho ležela v mražáku (copak je takový problém v Praze koupit čerstvé?)
- maso bylo dobře okořeněné, ale tuhé
- slanině chybělo opečení  a chedar nikdy chedar neviděl
- za cenu 104 Kč si odnesete leda tak příšerný gastro zážitek

Snad jste o víkendu dopadli lépe. :) Fajn neděli.

Losos v bylinkovém jogurtu aneb plavu si ani nevím jak..

Tento recept je podle publikace z dílny Petra Havlíčka a Petry Lamschové  "Jídlo jako životní styl",  kterou jsem dostala od maminky přítele a která mi vyrazila dech - samozřejmě v pozitivním smyslu :).

Jelikož v neděli bude svíčková (ha! a nevařím ji já), tak to sobota musí vyvážit.
Ono celé to zkouškové se na mně vždycky podepisuje - v červnu je to mučení krásným počasím a nanukama, a v lednu tím, že jsem zavřená celé dny doma - za prvé mám tendenci dělat cokoliv kromě učení a za druhé mám najednou desítky nápadů na vaření. Tak připravuju dobroty skoro denně - když máme navařeno, tak něco upeču. Začarovaný kruh.


Opět jsem si recept trochu upravila - Péťovu light verzi jsem obohatila o olivový olej, ptz jak říká Zdéňa (promiňte mi tu familiárnost), bez tuku to nemá chuť.
Apeluju taky na to, abyste si koupili čerstvou rybu - zmražená nikdy nebude chutnat tak jako čerstvá. Alespoň jednou za čas - navíc nutně nemusíte použít lososa.
Cena za 600g filet bez kůže nás vyšla na 160Kč.

 

Losos v bylinkovém jogurtu

Suroviny:

filety z lososa, 1 bílý jogurt (3%), bylinky - kopr, petržel, sůl, pepř, olej, 1/2 bulvy celeru

Postup:

- den předem si lososa naporcujte na jednotlivé filety, posypte jej bylinkami a zakápněte oliv. olejem

- bylinky do něj vetřete z obou stran a přes noc nechte zaležet (nebo alespoň hodinu). Pokud možno použijte bylinky bez soli, já koupila směs na tzatziki

- rybu vyjměte, osolte a namočte v čistém bílém jogurtu - každou porci zvlášť a z obou stran - potom ji vraťte na hodinu zpátky do lednice

- očištěte si půlku celeru a nakrájejte jej na plátky a pokryjte jimi dno pekáčku
- přímo na celer naskládejte rybu a dejte na 10 -15 minut péct na 180° (doba se odvíjí od tloušťky filetu a typu trouby, ale pokud nechcete mít lososa vysušeného, 15 minut nepřekračujte)
- jogurt podrží rybu pěkně křehkou a šťavnatou - na talíř nezapomeňte dodat citron (limeta byla po ruce)

Thajská polévka s červeným curry

Jak jsem od pondělka slibovala, zde je recept na polévku, kterou jsme jedli v Tamdě. Vzhledem k tomu, že přesné složení neznám, odvodila jsem si recept z chuti a dalších receptur na Tom kha kai). Polévka z Tamdy se liší surovinami podávanými v polévce a barvou - je světlejší).

Thajská kuřecí polévka s červeným curry

Suroviny:

kuřecí vývar, banán, lilek, tofu, zázvor (3-4 cm), limeta (citronová tráva), žampiony, red curry pasta (pasta z chilli ne ze žlutého kari § k sehnání v Tescu od 25Kč), kokosový krém nebo mléko (krém je hustější), sůl, mletý pepř, koriandr, olej

Postup:

- připravíme si klasicky kuřecí vývar

- do hrnce si dáme olej, krátce na něm opečeme žampiony a lilek nakrájený na kostičky, přidáme 3-4 lžičky červené curry pasty

- přilijeme kuřecí vývar a vložíme na plátky nakrájený čerstvý zázvor, tofu na kostičky, - přidáme šťávu z limety, ideálně nechat tam vyvařit přímo citronovou trávu), nastrouhanou kůru z 1/2 limetky a dle potřeby třtinový cukr

(ve správném receptu by neměla chybět sójová a rybí omáčka, já je vypustila úmyslně :)
- přilijeme kokosový krém, osolíme, případně dosladíme a necháme probublat

- přidáme kolečka banánu
- podáváme s čerstvým koriandrem (nahradila jsem bazalkou)
- s curry pastou a zázvorem si dejte pozor - máte-li plechovější jazyk, upravte si množství tak, jak Vám vyhovuje :)

Oblíbené potraviny I. část

Na začátku jsem měla jasnou představu, že sem tam přihodím tip na nějakou tu oblíbenou potravinu z mého repertoáru, no je to tady.

První objev sezóny je pribináček s příchutí perníku.


Tedy pribináka zná asi každý, ale mě se docela líbí, že i čeští výrobci se snaží přizpůsobit trendům a nabídnou něco navíc. Tenhle pribinák je sezóní, tedy limitka, na pult se dostal kolem vánoc a předpokládám, že tak do února vydrží.
Úžasné na tomhle malém kelímku je to, že fakt chutná jako čerstvé domácí perníčky a i když je v těch 80g je nacpaných 800 Kj, občas se to dá :)
Cena: 11 Kč

Druhá potravina je tofu s řasami.

výrobce je Sunfood, s.r.o. a nabízí ho Interspar.
Cena za kostku se pohybuje kolem 25 Kč
Složení: soja, mořská řasa, zelenina (rajče, cibule..) koření, sůl
Klasické tofu je i pro mě nestravitelné, bez chuti, je třeba ho naložit do koření nebo kombinovat s aromatickým jídlem.
Tohle tofu bylo tak parádně ochucené, že se dalo uždibovat už před tepelnou přípravou a chutnalo fakt moc dobře.

Dobrá vláknina

Tyhle skořicové cereálie snídám, ehm počkejte.. od roku 2006. Samosebou ne každý den a ne celý rok, ale jsem jim věrná. Nejsou nijak extrémně sladké a mají vyšší obsah vlákniny (30g cereálií je 1/4denního příjmu). Nejchutnější varianta je obyčejná s mlékem, dobře sedí i s ovocnými jogurty.
Na 100g má 1184 Kj, z toho 11g bílkoviny, 59g sacharidy, 4,8g tuky a 20g vlákniny.
Cena za krabici (375g) kolem 55Kč.

Moules à la marinière – aneb muž přes palubu!

Týdenní nákup jsme zvládli už ve čtvrtek (no logicky, přece se nebudu přes týden tahat s narvanýma igelitkama v MHD, když to jde hladce i s ,,nosičem“ :), autem). Vlastně to byl spontánní, pětiminutový nápad, vzhledem k mé pondělní zkoušce, kvůli které si nemůžu časově dovolit strávit sobotní dopoledne v narvaném Kauflandu, peroucí se o poslední zvadlou ředkev s dravými pražskými seniory.

O letošním víkendu jsme se rozhodli vařit jednu těžkou a jednu lehkou obědovou variantu, což mě vlastně dostalo k dnešnímu receptu.

Tak si tak stojím ve frontě na čerstvé ryby, přemýšlím a najednou koukám, že se tam v koutku lesknou čerstvé slávky. Vzala jsem jich jen 300g – na rovinu přiznám, že se jich tam pár zdálo otevřených už z dálky, z hlediska čerstvosti nic moc pozitivní aspekt.

Ve výsledku jsem z 12 mušlí stejně 5 vyhodila – při zkoušce čerstvosti – poklepání otevřené mušle po vydrhnutí škleblí ve vlažné vodě, se ukázalo, že 4 z nich jsou už ,,mrtvé“ (nezavřely se ani po chvilce) a jedna se při vaření neotevřela.

To je prostě pravidlo, které je třeba dodržet, pokud nechcete mít vlnobití v žaludku s nepříjemným zakončením.

 

Nejdřív něco k samotným slávkám jedlým – jsou to plné mušle, které jsou velmi zdravé (velký obsah železa, manganu, zinku, draslíku, vitamínů skupiny B a vitamín C) a zároveň nekalorické.

Pokud se už rozhodnete připravit slávky (nebo vlastně jakékoliv mušle), jakmile je donesete domů, neskladujte je víc jak 24 hodin – rychle se kazí!

Více o uchování mušlí zde.

Moules à la marinière –  mušle po námořnicku

Tento recept je opět velmi nenáročný na přípravu – je rychlý, proto je lepší připravit si dané suroviny předem.

 

Suroviny na 1/2kg slávek:

 

1 cibuli nebo 2 šalotky, 2-3 plátky citronu i s kůrou, 4 kuličky černého pepře, bobkový list, tymián nebo petržel (ideálně čerstvé), 3 stroužky česneku, máslo, 1dcl bílého víno, sůl (a 500g slávek – na 2 porce).

Příloha – tmavá nebo světlá bageta

Postup:

- nakrájejte si šalotku nadrobno , česnek na tenké plátky a citron na kolečka

- očistěte si slávky menším kartáčkem nebo houbičkou pod vlažnou vodou a odstraňte přebývající řasy

- do hrnce dejte asi 30g másla a nechte rozpustit, na něm zpěňte šalotku

- přidejte tymián nebo petržel, 2 ks bobkového listu, pepř, česnek a citron

- vložte omyté slávky a podlijte dobrým suchým bílým vínem a 5 minut povařte, až se slávky otevřou – pokud nějaká zůstane zavřená, vyhoďte ji.

- vyjměte slávky do misky a držte v teple

- vývar z mušlí přeceďte do jiného hrnce/pánvičky a přepasírujte přes cedník zbylou cibuli s česnekem

- přidejte kostičku másla a vložte zpátky slávky na prohřátí

- osolte a podávejte přelité máslovou omáčkou s opečenou bagetou, kterou do omáčky namáčejte

Bon Apetit!

Kam na sushi za pár kaček?

Jeden článek na téma sushi už na blogu padnul, ale Sushi Tamda, na Perunově 13, je takovou dostupnější verzí sushi restaurace v poměru kvality a ceny.

Tamda není žádnou luxusní restaurací a pokud si jídlo neužijete bez odpovídajícího prostředí, tak pro jistotu zamiřte vedle do Losa v Oslu. Podnik je spíš něco jako bistro, vzhledově z venku připomíná pajzlík nebo horší vietnamskou restauraci (nenechte se odradit).

Zdroj: http://www.nelso.cz/

Po vstupu Váš pohled padne na nerez pult a reklamní sklenice na policích - prostě jak říkám, luxus nečekejte.
Po pravé straně je čtvercová menší místnost s (asi) osmi dřevěnými stolky (pro dva i pro čtyři) - ubrusy tady taky nečekejte.

Zdroj: http://www.expats.cz

Tamda před půlrokem měnila menu - určitě k lepšímu. Sushi je nafocené, což v tomto typu restaurace nevadí.

Příjemné je to, že jídlo které na fotkách vidíte, skutečně dostanete.

V pondělí jsme si řekli, že z Muzea se projdeme až na Jiříka, jenže začalo děsně sněžit a přituhovat a tak jsme do restaurace dokodrcali zmrzlí jako sedmikrásky v lednu.
Proto byla celkem jasná polévka - můžete si dát i Miso, ale my zvolili raději pálivou s tofu, banánem a lilkem (víc o víkendu v receptu), která je prověřená a jediná vada na kráse byl úplně syrový lilek (cena 34 Kč).

Další chody:

Menu č. 36

6 ks Maki s krevetovým salátem
6 ks velkých Maki s lososem, avokádem, ředkví a okurkou
cena 139 Kč



Menu č. 40

5 ks Maki Tam Da (krevety, avokádo, okurky, kimchi, zázvor)
3 ks Maki s tuňákem
3 ks Maki s lososem
cena 169 Kč


K pití si můžete vybrat z jednoduché nabídky - 2 druhy vína, pak nějaké džusy z plechu, klasický sortiment Coca Coly a točenou desítku. - ceny celkem lidové.

Na myšlenku, že bez foťáku neodcházím z domu, si začínám já i okolí pomalu zvykat.


Sushi je opravdu excelentní a s klidným svědomím mohu doporučit - čerstvé suroviny zaručeny, vzhledem k tomu, že hosti se tam dost točí - vlastně hlavně kvůli jídlu se tam často vracíme. Máte možnost vzít si sushiset i domů  s příplatkem 10 Kč za krabičku. Ke každému dostanete v mističce sojovku a pálivou omáčku kimchi.


A co vy? máte tip na podobné místo v Praze jako je Tamda?

Drůběží játra na pomeranči a víně

Nejplodnějším obdobím roku v životě studující blogerky je rozhodně zkouškové období. Není jiného, které by bylo tak sváděno prokrastinací..

Dnes se zaměříme na vnitřnosti – konkrétně kuřecí játra. Játra jsou sice orgán, který zbavuje škodlivin a pojídání ve větším množství se příliš nedoporučuje, ale zároveň jsou super zdrojem vitaminu A. Recept je nenáročný, kombinace sladkokyselé omáčky a ,,trpkých“ jater.

Přiznám se, že celkově se u vaření vyžívám spíš při přípravě bezmasých, těstovinových, rybích jídel, než v mase. Řekněme, že vepřové maso je ještě v pohodě, ale s hovězím docela bojuju – nicméně to neznamená, že tu pověstnou horu jednou nezdolám.

Jinak jsem velkým milovníkem steaků a troufám si říct, že poznám dobře udělaný steak. Naposledy jsem ho bohužel jedla v Magické zahradě, což bylo někdy před rokem čistého času – svou naději vkládám do plánované sobotní návštěvy jedné restaurace v Řepích, o které bude článek příští týden.

Drůběží játra na víně a pomeranči

Suroviny:

na 2 -3 porce – 500g drůbežích jater (kuřecí, kachní), 1 pomeranč (šťáva a kůra), 2 dcl vína (červené –  improvizačně jsem použila bílý Tramín), 2 cibule, 50g slaniny, majoránky, sušený česnek (čerstvý je příliš agresivní), 1 bobkové listy, černý pepř a sůl, máslo

Postup:

- především nesmíte solit, než budou játra udělaná – ztvrdla by!

- do hrnce si připravte menší kostku (asi 10-15g) másla a nechte rozpustit

- přidejte nadrobno nakrájenou bílou cibuli (červená je ještě vhodnější) a lehce ji zpěňte, přidejte na pásky nakrájenou slaninu a nechte popustit její aroma

- cibule nesmí být připálená, spíše jen měkká – přidejte na kousky nakrájená a očištěná játra (zbavená větších bílých blanek) a lehce opečte

- polijte je šťávou z ½ pomeranče a přidejte trochu pomerančové kůry  (1/3 kávové lžičky), nechte šťávu trochu vyvařit a podlijte deci vína.¨

- opět nechte vyvařit a přidejte deci vody – šťáva bude sladko-kyselá, nebojte se ji dle chuti přisladit tmavým cukrem

- osolte asi ½ kávové lžičky

- podávejte s přílohou, která šťávu lehce nasaje – rýže, šťouchané brambory nebo kaše.

se s karamelizovaným pomerančem na závěr

Ovocný světozor u Hájků – je libo trochu sladkého na nervičky?

Hájkovi jsem objevila minulý rok někdy k podzimku – vlastně mi tuhle síť cukráren, jejichž tradice putuje až do 70sátých let a specializující se především na ovocné výrobky, předvedla opět jedna z kamarádek.

Po zhlédnutí několika provozoven, jsem se rozhodla vyzdvihnout jednu a to na Florenci.

Tahle příjemná moderní cukrárna-kavárna sídlí na Sokolovské 22, pár kroků od výlezu z metra.

Na rozdíl od ostatních poboček, které mi buďto připomínají rychlé občerstvení nebo dětský svět, je tahle alespoň interiérem vhodná i pro dospělé a něčím originální.

Podle toho, jak byla cukrárna obsazená, při všech mých čtyřech návštěvách, hodnotím, že tohle místo je dost populární.

Zvenku připomíná spíš nápisy řeznictví (červeno – bílé), ale hned po vstupu na Vás dýchne atmosféra Británie.

Nebudu polemizovat o tom, jak moc se tahle výzdoba může zdát kýčovitá - mně se fakt moc líbí.

Zdi jsou vlastně kompletně pomalované jako Londýn – najdete tu Big Bena, Double Decker autobusy, červenou telefonní budku sloužící jako vstup na toaletu :), panel s britskou královnou zakrývající vstup do přípravny i Winstona Churchilla a Beatles. Pokud budete pozorně koukat, najdete těch slavných mnohem víc (pěkně skrytých mezi davem).

Jediné s čím si návrháři nedali moc práce bylo kavárenské vybavení – plastové stolky a různobarevné židle se k sobě vůbec nehodí – když už se do toho post-ikeáckého stylu někdo pustil, měl jej alespoň sladit do jednoho tónu – což mi ale nezkazí radost z návštěvy.

Někdy je vážně problém chytit místo – ideálně, pokud hned po vstupu vidíte volný stůl, dát si k němu věci a teprve potom si jít vybírat - i když popravdě, ani to některým omezencům nezabrání, aby Vás drze vyšoupli, stejně jako se to v sobotu stalo nám.

Sedli jsme si do boxu vedle budky – nechala jsem tam kabát a šálu a šla k pokladně – před námi obtloustlý tatík se dvěma pubertálními výrostky a když jsem se otočila, drze se rozvalovali na našem místě – v ten moment mě to dostalo do ráže a i s dortem a kafem jsem tam nakráčela, abych se dožadovala zpět svého boxu – ne do ruda, ale do běla jsem jsem však vypěnila v momentě, kdy mi, po mé velmi slušné výzvě, rudolící se ,,gentleman“ s pusou od šlehačky odpověděl: ,,No có, vždyť jste dvě, se sem vejdeme né?“ .. Ještě, že jsem slušně vychovaná mladá dáma! Doteď mě pálí na jazyku odpověď: ,,No, pokud Vám nevadí že s přítelkyní budeme probírat pohlavní choroby..“  

.....popojedem.

U pultu si vyberete z velké nabídky lákavě vypadajících dortů nebo chlebíčků.

Obsluha je samostatná – tedy objednáte si, zaplatíte a odnesete si – nádobí sbírá pracovnice. Pokud máte větší objednávku, dostanete tácek.

Ohledně cen – chlebíček kolem 25 Kč/kus a dort od 40 Kč/kus.

Ale řeknu Vám, že to za to stojí.

Cheesecake

Ať jsem zkusila jakýkoliv, nezklamal mě. Griliášový jsem ani nedojedla (velikost), ovocný s malinami a další s lesní směsí byl lehoučký a tvarohový, Orlando s lesním ovocem a cukrářskými piškoty byl nadýchaný šlehačkový skvost a nepečený cheesecake s limetou mi připomínal pribiňáčka. (ty dorty jsem sama nesnědla!! :D)

Orlando

Zmrzliny jsou opravdu smetanové a ovocné nešizené - pro štíhlou linii si můžete dát pár vybraných ovocných druhů s 80% obsahem ovoce - zkoušela jsem borůvkovou - možná mi až vadila ta opravdu hustá šlupkovitá konzistence - cena 22 Kč/kopeček.

Poháry jsou určitě skvělé, ale způsob servírování je prazvláštní. Prostě to všecko fiknem do misky a zalejeme omáčkou nebo polevou a zapíchneme oplatek. Spíš to pak vypadá jako přeslazený puding. Cena kolem 50 Kč.

Z pití jsem zkoušela kapučíno – můžu pochválit; klasické Espresso s mlékem (jediné co se dá vytknout byla smetanka v plastu) chuťově nezklamalo; zelený čaj značky Gilles (kvalitní) a horký Javor (jako bych pila rozpuštěný karamel).

Cena pití od 30 do 50 Kč.

Sorta zákazníků je různá, ale převažují dospělí – nezřídka i cizinci.

Jediné co je otravné, je stále stejná opakující se otázka, i když si jdete jen něco přiobjednat – ,,Něco ke kávě či chlebíček sebou si nedáte?“. Ne, díky.

Nedávno jsem byla v jedné malé cukrárně na Dejvické – a víte co? raděj si připlatím a půjdu k Hájkům. Ale jen občas, víte proč :D

Mangový koláč s jogurtovým krémem

Jestliže se o někom říká, že je pilný jako včela, tak tenhle titul dneska držím já.
Nechci se chlubit všemi činnostmi, které jsem za dopoledne stihla, ale bylo jich víc než deset, včetně tohohle skvělého koláče.
Kostra receptu se v podstatě odvíjí od receptu na meruňkový koláč od Evy Filipiové.
Těsto chutná jako rakvička a je velice jednoduché. Krém je nadýchaný, mango tomu dodá šmrnc.

Suroviny:

na těsto:
krupicový cukr 150 g (použila jsem hnědý třtinový)
4 celá vajíčka
50g polohrubé mouky
150 oleje (nepoužívejte olivový, dělá z těst gumu)
2 vanilkové pudingy a 2 lžičky prášku do pečiva

Postup:

- všechno dáme do misky a šleháme tři minuty na nejvyšší stupeň
- pak těsto rovnoměrně nalijeme do máslem vymazané a moukou vysypané formy

- při 180° pečeme 30 min dozlatova
-necháme zchladnout a polijeme šťávou z 1 pomeranče, tak aby se pořádně vsákla


Pokud nebudete dezert servírovat dorostencům,
doporučuji koláč po pomerančové šťávě ještě přestříknout koňakem.







na krém:

1 ovocný krémový jogurt (ochucený dle použitého ovoce, já použila vanilkový Florian)
33% šlehačka 1 - 2 ks
želatinový ztužovač nebo želatina
pomerančová kůra

na náplň:

 1 - 2  hodně zralá manga
(v případě že máte málo zralé, poduste ho v pomerančové šťávě na plotně)

 




Postup: 
- ušleháme si šlehačku a opatrně do ní vmícháme jogurt
- ve větší misce si připravíme ztužovač dle návodu (voda + prášek - rozmíchat) a do něj postupně přidáváme šlehačku s jogurtem a pořádně promícháme (šlehačku jsem nesladila záměrně) - dáme do lednice na 15 minut vychladit
- po uplynuté době naneseme na korpus v jedné vrstvě (polovina množství) a poklademe nakrájeným mangem (na tenké plátky) a pokryjeme druhou vrstvou krému.

- dáme do lednice na 3 -5 hodin ztuhnout ( mně to trvalo 12h!) a při podávání posypeme moučkovým či hnědým cukrem.