Ostružinové cupcakes bábovičky s lehkým krémem z bílých kaštanů - first and the last?

Cupcakes - veřejný nepřítel č. 1. Docela dlouho jsem se tomu amerikanizovanému trendu bránila, ale člověk má zkusit všechno.
Roztomilé dortíčky s pořádnou vrstvou krému, vidíte je skoro v každém filmu a v každém romantickém seriálu - pořádají se na jejich počest soutěže, všichni trendy foodblogeři je pečou..

Za prvé musím říct, že nemám ráda máslové náplně - jednou za rok je příležitostně v nějakém dortu sním, na milost beru  jahodový krém v roládě, ale to je všechno.
Když si představíte, že na malém, už tak kalorickém, suchém koláčku máte sníst čtyřcentimetrovou vrstvu másla s cukrem (základní buttercreame), musí se Vám zákonitě udělat osypky. Nebo možná ne.

Často je máslový krém nahrazený sýrem Philadelphia (smetanový, ale k dostání i ve verzi light - nicméně finančně náročnější záležitost) nebo klasickou lučinou - ať tak či tak - z hlediska nějakých výživových hodnot je to přijatelnější.

Než jsem se dopracovala k tomuto, vyzkoušela jsem tři zaručená těsta a tři druhy krémů - ani jednou to nebylo ono. Nebo to bylo rukama...
Výsledné těsto se dost podobá těstu na bublaninu - takže jestli se Vám nechce patlat s cupcakes, nalijte ho na vymazaný plech, po upečení nakrájejte na kousky a ozdobte lžičkou krému.

Ostružinové bábovičky s lehkým krémem z bílých kaštanů

Suroviny:

1) těsto - cca 10 ks

1 hrnek polohrubé mouky, 1/2 hrnku moučkového cukru, 80g másla nebo 1/2 hrnku oleje (ne olivový), 1 vejce, 1/2 kypřícího prášku, 1/2 hrnku mléka, miska čerstvých ostružin

2) krém - 6 ks

250g krémového sýra, 50 ml 33% šlehačky, 1tyčinka bílých kaštanů, moučkový prosátý cukr dle chuti (dala jsem 2 kávové lžičky)

Postup:

1) těsto

- prosátou mouku a cukr dejte do jedné mísy, přidejte rozpuštěné máslo, mléko, rozklepněte vajíčko a prošlehejte do hladkého těsta

- do formiček vyložených papírovými košíčky (nebo bez) dejte lžíci těsta, vsaďte tři drobnější pevnější ostružiny a přikryjte další vrstvou těsta (1 a 1/2 lžíce) - na vršek můžete položit měkčí ostružinu a špičkou nože udělat mramorovou spirálu

- pečte na 200° 15 - 20 minut, nechte vychladnout

2) krém

- krémový sýr dejte do vyšší misky a spojte s cukrem
- rozpusťte si ve vodní lázni ledové kaštany (bez másla) a po vychladnutí je opatrně vmíchejte do sýra
- pokud se Vám bude zdát krém příliš hustý (lučina), vmíchejte po lžičkách našlehanou smetanu - ale pozor, aby pak směs nebyla tekutá, nedržela by na koláčcích
- pak dejte krém do lednice vychladit a nastříkejte zdobným sáčkem na koláčky
- ty pak dejte znovu vychladit a na závěr zdobte hoblinkami kaštanů,případně ostružinou

..... takže poprvé, nebo naposled? :)

Kuřecí kokosové paličky s citronovou trávou - tak trochu jiná exotika..

Dnešní receptík je trochu jiná rychlovka.

Strašně jsem chtěla vyzkoušet coconut caramel ze Sapy - no po otevření jsem zjistila, že je to jen trochu jiná (smradlavější) sojovka - nicméně až při přípravě jsem pochopila - dodá šmak (ale musí se nechat projít teplem, pak ztratí prvotní nepříjemnou chuť), barvu (zlatavý karamel) a pustí aroma do šťávy - sojovku v něm nehledejte.
Pokud máte rádi vietnamské nudle z bister, bez karamelu a sušené cibule se neobejdete.

V tomto receptu nenajdete  nic sladkého, příprava trvá deset minut a necelou třičtvrtě hodinu pečení.
Voní a chutná po kokosu, ale zároveň je křehké a šťavnaté.

Kuřecí paličky s kokosem a citronovou šťávou

Suroviny:

kuřecí paličky (3 na porci), kokosový olej (např. zdravá výživa, čajové prodejny a některé drogerie), coconut caramel (lze vynechat), čerstvá citronová tráva 3 stonky, sůl, čerstvý mletý pepř

Postup:

- kuřecí paličky si omyjeme, osušíme a případně zbavíme pírek, vložíme do mísy, řádně osolíme a opepříme, přidáme 2 lžíce kokosového oleje a lehce zakapeme coconut caramelem - necháme odležet

- připravíme si citronovou trávu - cca 3 cm ukrojíme na konci s cibulkou, a cca 6 cm ukrojíme před zeleným koncem (orientačně, řídíme se měkkostí a barvou) - více se můžete dozvědět zde

- ukrojený světlý kousek zbavíme šlupky (2-3 vrstvy)a  poté si širokou ploskou nože citronovou trávu rozmáčkneme (jako česnek) - tím se uvolní aroma - pak už stačí jen nasekat na drobné kousky

- dno zapékací mísy potřeme jednou lžící kokosového oleje a naskládáme do ní paličky kuřete - zasypeme citronovou trávou, přikryjeme vrchním dílem pekáčku a dáme na 180° do trouby na 25 minut

- na zbytek doby (15 minut) sundáme vrch pekáčku a necháme dopéct kůži
- podávala jsem s pečenou dýní hokkaido a s opraženými mandlemi

Sapa - malá Hanoj nebo nákupní smetiště?

Sapa je pražským chronicky známé místo. Jako největší vietnamská tržnice, kus za městem, v Libuši, se čím dál víc stává koutem turisticky zajímavým.
Téměř všude je Sapa titulovaná jako město ve městě, Malá Hanoj a komunita pomalu se otevírající světu.

Název Sapa evokuje městečko na severozápadě Vietnamu, kterému se někdy po česku říká Špindlerův mlýn Vietnamu, vzhledem k tomu, že je plné hotelů. 

Tak já už tam taky byla a dneska Vám povím pohádku, kterak požitkářka  lítala od jednoho Vietnamčíka k druhému.

Ačkoliv jsem si tu návštěvu plánovala už x měsíců, pořád jsme se s kamarádkou nemohli dohodnout na termínu - přiznám se, nechtěla jsem jít sama.
Nakonec se obava ukázala jako jednoznačně zbytečná (ve dne).

Na poznávací výlet jsme vyrazili v sobotu ráno, i přes upozornění na webu samotné tržnice, že samostatným jednotkám se doporučuje zahájit průzkum spíše ve všední dny, vzhledem k tomu, že víkendy jsou frekventovaně nákupní pro místní.
No říkala jsem si, že když už nic, poznám ten pravý cvrkot.

Den předem jsem studovala různá fóra, blogy a weby, abych měla dostatečnou představu, kolik si vyhradit času a ráno před akcí jsem si dokonce troufla zakreslit mapku, podle které jsem se chtěla orientovat.
No, ačkoliv to nebyl špatný pokus, při kterém mě vedla inspirace především z Apetitu speciál a ze starší verze mapky google (odkaz zde) vytvořené skupinou lidí z http://bepviet.tym.cz/ (mimochodem doporučuji web zejména k nákupu v Thang Lien), pro Vaši jednodušší orientaci jsem ručně vytvořila druhou, zjednodušenou mapku i s vysvětlivkami. Architekt by ze mě být nemohl, ale svému účelu postačí.

na grafologický rozbor to není :)

Co se týká nákupů, předesílám  že na shánění oblečení mě tam neužije - nemám nic proti lidem, kteří na tržnice jezdí za tím účelem, ale jak by řekla moje mamka - hadrárna odpovídající kvality, proto jsme se výhradně vypravili za jídlem a nákupy potravin.
Nechala jsem se zlákat do jednoho skladu s domácími potřebami, ale musím říct, pokud je pravda, že používají dvojí ceny (pro vietnamce a ne-vietnamce), tak je zboží drahé (např. 12 mini silikonových obalů na cupcakes 50 Kč). Taktéž jsem před návštěvou slyšela, že se dá nakoupit až o půlku levnější drogerie a mražené krevety - nepotvrdilo se mi to.

Opravdu mě potěšila povaha místních - v některých obchodech Vám sice stojí téměř za zadkem (bižu), ale v restauracích a v obchodech s potravinami jsou až neuvěřitelně milí a úslužní a jazyková bariéra není problém - tedy pokud víte kam a co tam chtít.

Z Prahy jsme jeli necelou půlhodinku směr Šeberov a dále Libuš, Sapa je pak už vidět z dálky.
Použili jsme vjezd z ulice v Lužích - auto se dalo zaparkovat i vevnitř areálu, ale před ním bylo hlídané parkoviště za 30Kč/h.
V sobotu tam najdete mraky aut a je dobré hlídat se, aby Vás něco nepřejelo - nikdo tam sice nejezdí jako šílenec, ale přeci.
První jsem směřovala do obchodu s bižu - přece jen jsem holka - abych se vzápětí vrátila zpět do auta pro náhradní boty, protože se mi urval pásek na sandálu. Prostě typické a letos už podruhé. :)

Nejdříve jsme areál asi 2x obešli dokola, a po cestě jsme krásně našli bistra BAHN MI, kde vyrábí pizzu a typické zapékané vietnamské sendviče se slaninou a něčím jako je paštika a bistro HAI- há, restaurace kde podávají pouze jídlo jménem Buncha - tlustší, grilované šťavnaté vepřové s nudlemi a bylinkami.

V podstatě pokud chcete ochutnat opravdu místní kuchyni, musíte si vybrat podniky, které nenesou český název (např. ne stánek u zdobené brány) a vaří v nich jedno, max. dvě jídla.

Poněkud složitější bylo najít bistro PHUONG PHUONG, kam jsme chtěli na oběd na rýžové rolky z rýžového papíru plněné mletým masem a černými houbami ( bánh cuon) se smaženou cibulkou, s kyselo slanou zálivkou a smaženým cha - masem a la kuřecí dietní sekaná.

K tomu si můžete nabídnout na stole připravenou čerstvou petržel s koprem, citron, opravdu velmi ostré chilli papričky, nakládané plátky česneku v octu a klasickou rybí a sojovou omáčku (mně chutnaly bez zálivky, za to s česnekem).

Prostředí není žádný luxus, ale autentické a myslím, že se tam musí líbit každému, ptz jídlo je výborné.

Stačí si sednout, na ruce ukázat počet porcí a případně si vybrat pití (z lednice si je sami podáte a při placení ukážete, co jste měli).

Cena za 6 velkých rolek je cca 70 Kč, cena za pití (různé plechovkové džusy, pivo, minerálka..) od 30 do 40 Kč.

Abych nezapomněla - poznávací znamení Phuong Phuong je světle modrá tabule, schůdky a nápis na střeše - pod schůdky hledejte krabice s hračkami.

Zcela přejezená jsem zavrhla testování Bun cha a vydali jsme se, vzhledem k venkovní teplotě, na pátrání po ledovém ovoci.  Po celém areálu jsem našla tyto stánky 4 - nicméně ten na pravé straně dole, za velkými sklady budovy B5, měl největší nabídku různých přísad. Cena 60 Kč.

Ledové ovoce (melou, mango, liči, ananas, nakládaný kokos a želé a lá zubní pasta) je opravdu super a osvěžující, ale druhá varianta (ananas, rýžové pukance, strouhaný kokos, želé, tmavé (asi) tapiocové kuličky a asi ještě další 2 rozplizlé věci) byla hrozně sladká a osobně mi nechutnala.
Hledejte červený nápis LAN DÉ.

Krom toho pohár je opravdu velká porce - vychutnali jsme si je u sousoší před zdobenou bránou, což je jakýsi šutro-krápník umístěný v bazénku, na němž místy najdete postavičky nebo kousky staveb.

Samotný chrám pak najdete, když zahnete při hlavním vstupu vpravo a půjdete na konec - je ukrytý v zahrádce a doporučuji jen nahlédnout, nevstupovat.

No a nakonec jsme tříhodinový trip zakončili nákupem v potravinách THANG LIEN, kde seženete živé i neživé čerstvé mořské potvory, vnitřnosti, maso, nádobí, koření, cukrovinky, exotickou zeleninu a ovoce, bylinky, čerstvou citronovou trávu za pakatel (pro srovnání v Tescu, sušenou v malé krabičce asi za 80 Kč), kokosové mléko za dvacku, různá aromata, rýži, nudle atd. a v obchodě o kus dál za domácími potřebami, kde mají zase mražené krevety (250Kč/ kg, ale přesnou gramáž nevím), rýžový papír s lisovanými krevetkami, esence atd. Rozhodně se v Sapě vyplatí kupovat jasmínovou rýži, ptz je o dost levnější než v supermarketech.

na fotce zleva: rýžové nudle, papír, kokosové mléko, sušená cibule, kokosový caramel na maso, jasmínová esence 

čerstvá citronová tráva

Ze srandy jsme taky koupili na kamarádovu oslavu slané švestky, po kterých se Vám zkroutí úsměv tak, že na to v životě nezapomenete a loupané kaštanové oříšky asi jen za dvacku - nejsou ochucené, ale krásně měkké, takže z nich uděláte snadno třeba pyré.
































Opět z teplotních důvodů jsme vynechali bistro HUE XUA, kde nabízí polévku se šneky a s tofu - BUN OC a s hovězím a krevetami BUN BO HUE - prostě na některé věci se vyplatí počkat, až nebude venku hezky.

Pokud váháte nad tím, zda se do Sapy vydat, pak ano, neprohloupíte. :)

Okurková polévka se sektem aneb poslední pokus přivolat léto..

Tak nevím jak Vám, ale mně už je dva dny zima. A to jako vážně. Teď když konečně můžu provětrat všecky ty krátké sukně a letní botky, začne být po ránu osm stupňů a míň. Já vím, že Alena Zárybnická Vám do očí (přes televizi) tvrdí, že tendle průběh srpna je fakt normální, ale mě se to teda nepozdává.
No nic, rozhodla jsem se pro poslední pokus přivolat léto, ptz pak se už začnu připravovat na podzim - vnitřně i zvenku :)

Nejdřív bych Vám chtěla ukázat své exkluzivní pozdní dárky k narozeninám - ptz jsem lev lvoucí a jen tak někdo se mi do vkusu netrefí, raděj dostávám úplatky :), ale letos se to povedlo.

První dárek je od přítele a lepší bych si sama nekoupila ptz takovou roztomilou kuchařinku obklopenou cupcakes, jen tak někdo mít nebude. :) A poctivá chňapka se dá využít i jako boxovací rukavice.

Dalším úlovkem je super kuchařský pořadač (deníkový sešit s abecedou), kam si konečně přepíšu štosy papírků a výtržků s recepty, které se mi hromadí po složkách (kompjůtry nevydrží věčnost). Jedná se vlastně o jakousi rodinnou tradici, kterou započala v dávných dobách (možná ještě předkomunistických) moje babi (pravda, tenkrát v poněkud obyčejnějším stylu), pokračuje v ní má matka, já a doufám, že jednou i mé potomstvo.

obal je boží, škoda, že měli jen jednu..

Ještě se pochlubím dýněmi Hokkaido z maminčiné zahrádky, které jsou stoprocentně bio a lepší než kdejakej pugét... Já na nich nemám zásluhu ani pramalou, snad jen skrz telefonické konzultace o akurátní velikosti. :)

Tak a teď už k receptu. Vlastně to není žádná novinka, ale když já do všeho ráda míchám trochu alkuholu (asi po dědovi), takže zde je má verze letní studené polévky..

Okurková polévka se sektem

Suroviny na 2 porce:

2 okurky hadovky (pokud možné nepřezrálé mladší, jinak semínka vydlabat), 1,5 deci suchého sektu, lžička sušeného oregana, 2 lžíce olivového oleje, 1/2 stroužku česneku, 200g zakysané smetany, slaný čerstvý sýr, sůl, čerstvý mletý pepř (.. a dobrý tyčový mixér)

Postup:

- okurky si oloupeme, zbavíme případných středů-semínek a nakrájíme na drobné kostky

- vložíme do vyšší nádoby, zalijeme sektem a rozmixujeme co nejvíce dohladka to půjde, ke konci přidáme 2 lžíce olivového oleje a znovu promixujeme

na barvě nezáleží

- nyní přidáme půl stroužku prolisovaného česneku, lžičku sušeného oregana (verze tzatziky kopr), čerstvý mletý pepř a zakysanou smetanu - vše promícháme

- až nakonec osolíme (v případě, že se polévka bude podávat později, osolíme až před tím)

- polévka chce dobře nachladit, proto ji dejte do uzavřené nádoby na 30 min do mražáku, případně pod každý talíř umístěte malou misku s ledem

- ozdobila jsem rozdrobeným čerstvým sýrem, pár plátky oliv a akýs takýs futuristickým plátkem okurky

ideální s opečeným suchým toustem...

Vzpomínky ze země půlměsíce

Zahraniční přestávka se mi protáhla - zcela nedobrovolně a nechtěně - rovným šupem na pár dní, na Bulovku. Jak se říká, dovolená za všechny prachy.
Naštěstí nejsem z lidí, kteří by to dlouhodobě prožívali, takže jakmile se nějakým způsobem normalizuju, házím to za hlavu.

centrum Mahmutlaru - v pozadí pohoří Taurus

Země půlměsíce je krásnou, pro mě místy jednotvárnou krajinou s typickou snahou o poevropštění (nebo spíš poruštění). Tak nějak chápu, že se snaží přizpůsobit své výhradní klientele, ale vadí mi, že jedu do země a všude na mě řvou nápisy v azbuce, anglicky umí jeden člověk z deseti, rusky všichni.

hory

Pokud chcete zažít opravdovou atmosféru, vyhněte se přímořským oblastem - trochu si nadávám, že ve snaze se zrelaxovat a co si budeme vykládat, trochu ušetřit, jsem vyloučila návštěvu Istanbulu a skoro podlehla masové turistice.

Bydleli jsme v oblasti Mahmutlar v regionu Alanye, (cca 25 minut autem), čiže z nabídky v Side jsme na last nic slušného nevybrali. Líbil se mi ten název - Mahmutlar, mamut, mlaskavý..

Ano správně, řeč je o Turecku.

Jak jsem naznačila - z pobřeží jsem byla docela zklamaná, za to hory mě fascinovaly. Zaplatili jsme si poměrně dost výletů, protože nejsme tipy na plán ,,vorvaň".
Jedním z nich byl rafting v Köprülü kanyonu, který sice měl své mouchy (aneb dokud se nic nestane, je to v pohodě), ale tříhodinová cesta do hor skýtala spoustu nádherných výhledů. Stejně tak byly skvělé i turecké lázně.

zdroj: last-minute-turecko.sk

Ne nadarmo se všude dočtete, že se doporučuje pít pouze alkohol a balená voda - potvrzuju. Téměř všude dostanete pivo značky Efes, které na turecké poměry není vůbec špatné - lehčí, ne tak plné, ale do veder ideální osvěžení.
Co se týká vína, měla jsem jen místní hotelové (celkově alkohol 2 dny z celého pobytu), a byly to patoky.


Co se týká jídla, začala bych leteckým cateringem letecké společnosti Freebird airlines.

Nic vyiimečného, těstovinová rýže, vysušené kuře, teplá zelenina (lilek, cuketa, rajče), k tomu kus hodně suché bublaniny (na zpáteční cestě kávový puding) houska, máslo, sýr, mrkev s olivou a citronem. Tenhle catering prostě patřil mezi střed - nejlepší jsem zatím zažila u Alitalie.

Hotelové snídaně - tak u nich se celkem není o čem rozepisovat - klasické kontinentální, ale jedno co mě zaujalo, byl růžový med. 
A to nejen barvou, ale byl to med s pravými okvětními plátky růží.
Nádherně voněl (skoro jako sprcháč) a byl šíleně sladký, ale mému jazyku doslova připomněl pohádku tisíce a jedné noci.

 Růžový med vlevo byl konzistence tužší a táhlé.

omlouvám se za okousanou bagetu, podstatný je okvětní plátek růže

Pokračování obědů a večeří se neslo v duchu zeleniny. Fotila jsem jen jídlo, které bylo neobvyklé nebo typické pro tureckou kuchyni.
Jednou jsem taky chtěla poprosit samotného šéfa kuchyně, zda by mi neosvětlil některé pokrmy, ale vzhledem k jazykové bariéře (foneticky: já negovorim pa rusky, on zase anglicky) jsme si rozuměli jen ,,musaka" - no nic, snad příště.

zleva: slané koblížky, plněné brambory rajčaty a sýrem, mix zeleninový salát a plněné zelné závitky rýží

zleva: slaný koláč se špenátem a sýrem, plněná rajčata rýží nebo cuketou, tahini sezamová pasta

zleva: zeleninový burek, mladý špenát v jogurtu, smažené bramborové spirály 

zleva: zelený salát?, plněné lilky, další varianta burku, brambory s rajčatovým pyré

oběd z raftů - kuře, špagety a kroupy s rajčaty - že by ruská specialita?

polévky za moc nestály, v podstatě se střídaly variace na červenou, nakyslou s rajčaty a kuřetem a bílou zahuštěnou se špenátem nebo zelím.



Jen jediný den jsem fotila zákusky - nicméně za zmínku by ještě stály plné koblížky s hustou bílou polevou (něco jako naše zdobící na perníčky). Naopak krutě jsem byla zklamaná, že za celý týden jsem neochutnala národní baklavu, kterou má titul top zákusek západní Asie a já ji prostě miluju, i když je šíleně kalorická a přeslazená..

zleva: kakaový piškot s polevou, perníky s cukrovým sirupem, dušená dýně s hřebíčkem a oříšky

Celkově mě Turecko nijak nenadchlo, byť lidé jsou tam celkem bezprostřední a vnímavě přátelští a vděční. Překvapila mne i jejich pracovitost., snad jsou jen někdy otupělí.
Na vlastní kůži jsem si zkusila domluvu nohama rukama - gesta prostě nezklamou.
Jestli se vrátím? nevím, ale Istanbul mě stále láká.
I když dovolená to nebyla ideální, získala jsem 2 vskutku originální recepty - paradoxně v nemocnici, kde jsem pár hodin strávila na kapačce - mám je pečlivě poznamenané v cestovním deníku a brzy je připravím a blog o ně neochudím.

A co jsem si sebou dovezla?

tradiční želé s oříšky, 2 voňavá ruční dělaná mýdla, fotku z raftingu, medík s erektivními účinky pro babičku a pár kamínků z pláže.



A na závěr jedno turecké přísloví:

,,Jenom když ztratíme hlavu, dobudeme srdce."

.. zatím jsem ji pro Turecko neztratila, ale kdo ví. :)