Máslové perníčky.. samý kozel, samá ovce

Na perníčky mám dva osvědčené recepty - jeden je mojí babičky a třeba se podělím někdy příště. Druhý je původem kamarádky mojí mamky na okamžitě měkké perníčky a jeho součástí je máslo.

Co se týká koření, které do perníčků neodmyslitelně patří (skořice, badyán, nové koření..), použijte raději vlastní, rozdrcené v hmoždíři, nebo přímo čisté hrubší jaké se dá koupit v pytlících třeba ve stáncích před supermarkety - zkusila jsem totiž tentokrát koření na perník od Kotanyi a řeknu Vám, že to prostě není ono - vůně taková nijaká a já ji chci cítit intenzivně už ze samotného těsta! Takže tuhle extra jemně namletou směs spíš nedoporučuju.


Suroviny:

150 g rozpuštěného medu, 500g mouky, 160 g cukru, 180 g másla, 2 vejce, 1 kypřící prášek do perníku, dle chuti perníkové koření, 1 lžička jedlé sody

Postup:

- vajíčka a máslo nechte hodinku stabilizovat ven z lednice
- cukr a máslo si ušleháme do pěny, potom přidáme rozpuštěný med (150g cca 3-4 plné polévkové lžíce) a dál spojujeme, a poté vajíčka
- do tekutého přesajeme mouku a vsypeme koření -  vařečkou těsto promícháváme, dokud se nezačne ,,cuckovat"  - nyní nastává čas na ruční práci :)

- pokud možno důkladně a rychle, hnětením rukama těsto zpracujte až na hladký bochánek, může se trochu trhat, to je díky máslu normální a bude taky lehčí než jiné

- těsto zabalíme do utěrky a v pokojové teplotě necháme přes noc odpočinout
- druhý den si kouli znovu jen zlehka propracujeme a rozdělíme na části, které budeme na podmoučené ploše vyvalovat na 1 - 2 cm
- osobně si vždycky vyválím kousek těsta a vložím na zkoušku do vyhřáté trouby (180°C) a podle toho poznám, zda vyskočí perníčky tak jak chci
- po téhle fázi můžete vykrajovat a ihned péct nebo nechat už vykrájené perníčky ještě chvilku odpočinout
- držte je v troubě tak 10 - 15 minut, ale potřeba hlídat - jakmile začnou vonět, obvykle je pozdě a chtělo to vytáhnout o chlup dřív
- perníčky skladujte v uzavřené nádobě (ideálně kameninový hrnec) a nahoru dejte půl rozkrojeného jablka, které občas zkontrolujte, aby nechytilo plíseň - takhle uchováme zajíce měkké než se komplet zbaští

Suroviny na polevu (letos barevně):

vejce, moučkový cukr, šťáva z citronu případně potravinářské barvy (1 ks za 7 Kč)

- strašně důležité je cukr si 3krát i 4krát prosít přes hustý cedník, jedině tak docílíme toho, že se poleva nebude ve zdobičkách zasekávat
- cukru použijte dle odhadu - já na tu 1 dávku perníčků dala asi půl bílku, 3 lžičky citronové šťávy na vybělení (tou se zároveň poleva při ztvrdnutí zase povoluje a cca 200 g cukru (sežere to jako blázen)
- do 4  misek jsem si rozdělila polevu (nejvíc si nechejte bílé) a zlehka přidávala barvu a míchala do požadovaného odstínu - pokud by se Vám zdála chuť polevy chemická, stačí přikápnout citron

- co se týká zdobiček - máte možnost použít v podstatě jakýkoliv sáček s pevným rohem ( po naplnění si jen ustřihnete rožek) nebo přímo zdobičku - ta s násadkou vyjde asi na 25 Kč, seženete ji v domácích potřebách i na trzích a dělá tenké linie

- nebo si můžete koupit např. celofánové sáčky (2-3 Kč za kus) a po použití je vyhodit

- nedoporučuju zdobičky které se tváří jako plastová pevná tuba - zdobení s ní jde hrozně těžce
- ideální je mít k ruce taky jehlu (na zašťourání případného cucku ve zdobičce), taky pár vlhčených vatových tyčinek, kterými odstraníte polevu z místa, kam Vám třeba omylem kapne, no a fantazii se meze nekladou!

Náš táta kdysi farmu měl, ijá ijá hou :)

Kurča s velikonoční nádivkou a jehněčí kotleta s rozmarýnem

Velikonoce - můj nijak zvlášť oblíbený čas v roce, ale víte, čím jsem starší, tím na ty tradice nějak víc dám.
Vlastně i tak to mám ulehčené - kuře s nádivkou si uděláme o týden dřív, taktéž kotlety, perníky napeču na poslední chvilku a většinu z nich stejně rozdám s tím, že se nechám áchovat a óchovat nad nepovedeným zdobením :D (ego je mrcha).
A pak pěkně skočím do vlaku a užiju si dvojité svátky skoro bez práce - jednou na severní a jednou na jižní Moravě, z nichž na ty druhé se jaksi se zvědavostí těším o něco víc (silná tradice) - nicméně jestli mi někdo zmaluje zadek do fialova zatím netuším...

Toš poďme na recepis.

1. Kuře s velikonoční nádivkou

Suroviny:

2-3 rohlíky (klidně i celozrnné), mléko 1,5 dcl, 2 vejce, 80g slaniny, máslo, žampion (použila jsem steakový Portobelo), 250g kuřecích jater, 2-3 ředkvičky (nebo kedlubnu)
sůl, kmín, tymián, muškátový ořech, pepř a čerstvou zelenou bylinku pro barvu (petržel, bazalka..)

Postup: 

- rohlíky nakrájíme na kostičky a zalejeme mlékem, potom přidáme na plátky nakrájenou ředkev a zelenou bylinku

- na pánvičce si na másle orestujeme cibuli, slaninu, žampion a naposledy přidáme játra - která nebudeme úplně dodělávat, jen je necháme zatáhnout - směs necháme zchladnout a přidáme výše zmíněné koření včetně soli

- směs s játry lehce promícháme a přidáme 1 žloutek, pak 2 vyšlehané bílky a nádivkou naplníme kuře, které na konci zašijeme, aby nádivka nevytekla, nebo naopak necháme udělat pěknou kůrku

- podávala jsem s gratinovanými bramborami s tymiánem a smetanou

zbytek nádivky můžete nechat upéct zvlášť a podávat k jídlu nebo jen jako předkrm (teplý!)

2. Jehněčí kotletka z kýty s rozmarýnem

Suroviny: 

jehněčí kýta (pokud můžete, kupte si už naporcovanou), rozmarýn (mletý), olivový olej, červená cibule, 2 plátky slaniny na 1 porci, sůl

Postup:

- den předem si plátky kotlety naložte - respektive vetřete z každé strany olivový olej a s ním i mletý rozmarýn (ne málo, ani moc), pokud máte čerstvý, proložte pár větvičkami) - nesolte
- druhý den si dejte do pekáčku kousek másla, na něj na hrubší plátky pokrájenou cibuli
- maso si z každé strany posypte solí (může být i hrubozrnná) a položte do pekáčku - na něj pak položte plátky slaniny - dejte do trouby na 180°C - maso nechte 5-10 minut zatáhnout - potom podlijte deckou vody a přiklopte víkem - pečte dle tloušťky a stáří masa - mých 2,5 cm trvalo cca 40 minut - průběžně jsem podlévala
- maso podávejte na nahřátém talíři!

Imperiální Imperial aneb Zdeněk u Zdeňka

Nejdřív jsem Vám slibovala velikonoční článeček  a nehodlám z toho couvnout, ale dovolte mi dát přednost pár odstavcům o návštěvě u Šéfa.
Nedávno Koko nabídla na svém blogu report z Divinis a objektivně tu návštěvu celkem zkritizovala.

No (povzdech), o Café Imperial bylo napsáno mnoho - tím se zkrátka zařadím do fronty, ale upřímně si řekněme, že pro normálně vydělávajícího člověka je taková návštěva spíš určitou příležitostí. Možná není vhodné úplně začínat o penězích, ale strávená hodinka a čtvrt (zahrnující 2 hlavní jídla, 2 nápoje, 2 kávy a malý dezert) vyšla na 1100 Kč.

Zatím jsem v Imperialu byla dvakrát.
Poprvé jsme dostali úplně poslední volný stůl na víkendový oběd - byl sice u dveří, které spojovali hotel a restauraci, takže tam občas trochu táhlo na záda, ale to mi až tak nevadilo.
Objednala jsem si US Hanger steak (medium) s omáčkou z brandy a zeleného pepře se a zapékanými brambory se smetanou - od té doby je moje steaková laťka velmi vysoko naladěná.
Jako dezert jsme zkusili čokoládový fondán (fondant) s pistáciovou zmrzlinou a višněmi (omáčka), jehož fotku se mi podařilo v archivu vyhrabat.
Nemělo to jedinou chybu včetně mladého a velmi uctivého číšníka, který se o nás staral opravdu od A do Z.

Včerejší návštěva se lišila jen včasnou rezervací a jinou denní dobou. Co mi malinko vadilo, že jsme dostali stůl u slavící početné slovenské rodiny, která nebyla zrovna potichu a pánovi se podařilo dokonce skoro shodit na mou židli chlaďák s vínem. Nad roztěkané ratolesti se musím povznést.

Tentokrát náš číšník byl pán ve středních letech, nejdřív trochu smutný, ale pak velmi příjemný. Na lidi zkrátka hodně dám.

Malinko rozpačitý byl už příchod, kde nás manažer sice dovedl k rezervovanému místu, ale nechal nás přešlapovat v uličce dobrých pár minut, než byl připraven stůl. Nicméně po odložení kabátů jsme byli usazeni a ihned dostali jídelní lístek.
Předkrm a polévku jsme vynechali, k pití jsme si vybrali pivo Rychnovský kaštan za půllitr za 53,- a ledový čaj True Tea Rooibos - třetinka za 65,-.

Kuvér - ještě před objednávkou donesl číšník košíček pečiva (my dostali bílou bagetu, vedlejší stůl celozrnné pečivo :)) a malou misku pomazánky - o jejím složení nás číšník podrobně informoval.

Hlavní jídlo jsem bilancovala mezi kachními raviolami (za 252,-) nebo vyhlášenými telecími líčky na víně. Vybrala jsem si to druhé, jako příloha bramborová kaše a opečená zelenina se žampiony (357,-).
Udělala jsem rozhodně moc dobře, ptz objektivně mohu jen básnit. Krásně měkká líčka, smetanová kaše, na skus křupavá zelenina s baby žampiony. Mrzelo mě jen, že šla špatně nabrat vinná omáčka, která byla servírovaná kolem masa a kaše, tudíž jsem její chuť jaksi pořádně nemohla zhodnotit.

Přítel zvolil králíka na černém pivu a švestkách se šunkovým knedlíkem (290,-). Pochvaloval si kombinaci hořkého pivního ocásku a příjemně nasládlé omáčky. Na mě maso bylo příliš cítit po slanině (špikování), což je ale čistě osobní problém. Knedlíky měkké, no problemo.

Po jídle jsme bohužel neměli místo na dezert (někdy příště), takže následovalo jen espresso s mlékem za 57 Kč (káva značky Illy, o které je zmínka v článku Vlakový catering) a já kopeček citronového sorbetu se sezamovou sušenkou (cca 60,- Kč).

Velmi si cením toho, že se číšník informoval asi 3x za tu hodinku, zda je všechno v pořádku, zda jsme spokojeni a my skoro vrníc blaženě přikyvovali, což mu viditelně vylepšilo náladu. :)

Je vidět, že tuhle restauraci Zdeněk Pohlreich a kolektiv vede pořád dobře a Imperial si svoje jméno zaslouží.

Meníčko v Blázinci (ne v Bohnicích)

Blázinec je podnik, který vidíte téměř hned po výstupu z metra Anděl (teda pokud tam nestojí právě tramvaj). Včera jsme s kamarádkou bloumaly na velikonočních trzích a koumaly kam zajít na oběd - celkem dobře vypadající nabídka na venkovní tabuli nás nalákala právě do Blázince.

zdroj: starbe.cz

Prostředí je příjemné - nenašla jsem žádnou zásadní chybu, možná zbytečně tmavý nekuřácký prostor, co je super, jsou malé obrazovky umístěné u stolů (ne u všech), kde si můžete naklikat menu a podívat se, jak jídlo vypadá.

Na obědový čas byly všude připravené příbory a ke svému jídlu jsem dostala zvlášť i steakový nůž. Líbili se mi i stejnokroje číšníků (světle zelenožluté košile), taktéž na personál si nemůžu stěžovat (rychlý, zdvořilý, upravený).

tady máte včerejší (čtvrteční polední menu):

odkaz sice na webu najdete, nicméně je nefunkční.  http://www.blazinecandel.cz/denni-menu/

A tady vybrané jídlo:

Marinovaná roštěná na bylinkách s opraženou vídeňskou cibulkou a šťouchaným bramborem za 98,-Kč

- maso krásně měkké, dobře dochucené
- cibulka v těstíčku
- šťouchané brambory s jarní cibulkou, slaninou, mírně kašovité, ale to jim neubralo


Uherský vepřový gulášek s restovanými paprikami a klobásou, hrášková rýže za za 84,- Kč

- trošku dietní gulášek :), nicméně dobře ochucený, maso měkké
- rýže klasika, k tomu asi nemám co napsat
- při jednom zakousnutí se objevilo něco neidentifikovatelného, snad! tvrdá fazole


Potěšilo mě, že k pití mají i můj oblíbený Tonic Ginger (34,-), ale espresso (za 39,-) byl veliký omyl. Celkem bych odpustila smetanku v kelímku, ale chuť kávy byla hnusná tak, že jsem ji nedopila. Viděla bych to na nějakou dobu nečištěnou mašinku - bohužel ani nevím, jaká to byla značka kávy (z webu ani z menu se to nedozvíte).

Taky jsme se tu občas v létě na zahrádce (která je poměrně hlučná, ale zase si můžete vychutnat pochodování a chování nákupujícího davu) stavovali na pizzu - spokojenost.
V horizontu několika návštěv vyzkoušeny i bollognese s masovým ragů a rajčatovou omáčkou (křupky v mase) a rizoto se zeleninou a mozzarelou za 139,- (málo dochucené).

Celkové zhodnocení:

- poměr ceny a kvality a množství jídla super
- obsluha - bez problémů
- nápoje - ceny za pití dorovnávají ceny za jídlo

1. výročí blogu

Je to tady vážení! 1000 zobrazení blogu!

Celkem tomu nemůžu uvěřit, protože je na světě teprve necelé 3 měsíce a pro mě to opravdu moc znamená – dává mi motivaci vytrvat :)

Jsem ráda, že někomu stojí za to kliknout a pročíst si článek nebo načerpat inspiraci, byť se to stane třeba náhodou. :)

Mám jen takové malé přání – aby se trošku zvedla číslíčko na komentářích – proto pokud chcete, máte tendenci se k čemukoliv vyjádřit, s chutí do toho.

Děkuji všem za přízeň. :)

Krátký report z hor a očekávání dnů budoucích

Tákže jsem zpět z hor a docela celá (ale ráno se mi teda nevstává snadno :D) .. byli jsem v Krušných a v Krkonoších - jednoznačně bych se vrátila do Krkonoš.

V prvních zmiňovaných se mi nelíbilo. Prostě mě neuchvátila ani krajina, ani jídlo. Taky jsem poprvé viděla prostitutky stojící v mrazech u silnice (což se přiznám byl docela šok :)), taky původní místa, kde se dříve u silnic nacházely rozsáhlé vietnamské tržnice s levným alkoholem a šílenými trpajzlíky.
Ale abych nebyla úplně negativistická, užila jsem si jedno mlhavé dopoledne v Chomutovském zooparku a ještě jsme přispěli pár kaček na úžasné vlky a statné medvědy. Lyžování jsem se vyhla, neb sníh byl těžký a mokrý, což pro začátečníka nebyly úplně super podmínky.

Ohledně baštění - nejdřív jsem si u místního rodáka zjišťovala, jestli mají nějaké své krajové jídlo - bylo mi řečeno, že si nic takového nevybavuje. No nějak mi to nedalo a snažila jsem se aspoň něco vygooglit, ale kromě vánočních zvyků mi ani Czech Tourism (Česká centrála cestovního ruchu) a jejich projekt Czech Specials (Ochutnejte Českou republiku) nepomohly.
Obecně jsem zde měla problém s důvěrou v restaurace - víte, nechci být akurátní nebo ofrňující, ale pokud se mi nezdá něco už před hospodou (odér přepáleného tuku vilně se plížící po okolí díky sto let používanému větráku), mám docela problém si pak vybrat vůbec z jídeláku.
Prostě nemám odvahu dát si maso, natož pak maso s chřestovou omáčkou a noky, když vím, že suroviny od A až po Z trůní už pěknou dobu někde v mrazáku.
Takže jsem přežívala na polívkách a na osobních nákupech v supermarketech, jen jednou jsem změnila repertoár na smažák s kroketama a přesolený šopský salát. Nemusím snad říkat, že i tohle byl výkřik do tmy.


Krkonoše se jevily o něco líp - jednak jsme měli super ubytování v hotelu Lesní Dům v Jánských lázních, který ve skutečnosti vypadá asi o 180 stupňů líp, čistěji a moderněji než na jejich webu.
Součástí hotelu byla i restaurace, kde jsme se v podstatě stravovali nepřetržitě - první večer nám sice donesli vyloženě ,,přemaggizovaný" (jako přesolený maggi kořením) vývar, nicméně myslím, že to byl pouhý přešlap, protože po zbytek doby jsem si až na mírně sladkou svíčkovou, nestěžovala.
Snídaně formou bufetu sice úplně postrádala nabídku zeleniny a ovoce a sortiment se více či méně vůbec neměnil (což by za 620 Kč za noc přece jen trochu mohl), ale zase oceňuju dobré buchty a koláče.
Obědy se zde podávali z denního menu, které mělo cca 15? položek - česká klasika i s ohledem na děti a většinou do stovky pěněz.
Večeře byla na výběr ze stálého jídeláku - bohužel tady se opět našlo pár ptákovin, kterým bych se vyhla a celkově kvalita pokulhávala ve fantazii šéfa kuchyně.

zdroj: www.lesnidum.cz

Obědvali jsme taky pod sjezdovkou Černá hora, kde jsem nejvíc byla spokojená s lívanci s borůvkovou omáčkou za 85,-Kč v penzionu Viktorka přímo pod kabinovou lanovkou, ale vepřový guláš za 135,- žádná bomba - měkké maso, ale nedochucený.

Večerní pohodu jsme zase vychutnávali v architektonicky nádherné kavárně Kolonáda, která leží přibližně ve středu města a nabízí tam opravdu široký sortiment vynikajících zmrzlin (Mojito, lesní plody, různé ořechové!), punčů, káv, koktejlů a dezertů a za velmi příjemné ceny - punč 30,-Kč, pivo 28,-, zmrzlina 12,- Kč kopeček.

zdroj: lecebna.lazne.cz

Byla jsem vážně moc nadšená z krásného prostředí - navíc na lyže ideální podmínky. :)

Ps: o víkendu příprava na velikonoce, určitě perníčky (recept který je vychytaný) a už teď chystám speciální článek, kterým si osvěžíme jaro a léto.

Jo a abych nezapomněla.. blížíme se k tisícímu zobrazení blogu, a jestli se toho dočkám, viděla bych to na nějakou malou oslavu :)

Mějte se a smějte se.

Kávové a rumové muffíny s mákem (a jejich historie)

Tak, protože se hodlám na pár dní zdejchnout a nasávat čerstvý horský vzduch, (taky se vztekat kvůli mokrým ponožkám), a protože si z kuchyně nedám pokoj ani v jediný volný den, tak jsem se vrhla na menší zásoby (pro 4 chlapy to vidim tak na 1 večer :D). Neexistuje lehčí recept na sladkou buchtu, než jsou muffiny.
Stálo to docela dost pokusů, než jsem objevila správné těsto - tedy těsta, protože z některých by na druhý den šly udělat nábojnice do kanónu.

Pár fotek z mých muffiních začátků - jak vidíte, nedá se na nich nic zkazit, ani když je člověk totální amatér. :)

těsto z polohrubé mouky s náplněmi čokoláda, kokos, ořechy a pistáciová Deli

silikonové formičky - náplň bílá čokoláda, rozinky a skořicové těsto

 bílé - vanilkové těsto, sušené banány a brusinky / kakaové - bílá čokoláda, mandle

A teď recept na dnešní kávové a makové muffíny.

Suroviny:

2 vejce, 100g krupicového cukru, 100g másla, 100g hl. mouky, 50g mletého máku, 3 malé (nebo 1,5 velkého) panáky rumu, 2 lžíce obilného Cara nebo instatní kávy, 50 g hořké čokolády, 1 pomeranč, 2 lžičky kypřícího prášku, mandle na dozdobení

Postup:

- nejdřív si svaříme mák s rumem, pomerančovou kůrou, pomerančovou šťávou z 1/2 pomeranče a se lžící cukru a přidejte i vymačkanou dužinu - musí se vyvařit kompletně tekutina - a pak dáme bokem zchládnout

- přesajeme si mouku, přidáme kypřící prášek

- v jiné misce si ušleháme máslo s cukrem, pak přidáme žloutek a dál šleháme do pěny

- zvlášť uděláme sníh z bílků (při šlehání přidejte špetku soli, bude tužší) - spojíme máslo a mouku a pak do něj bílek lehce vmícháme

- těsto rozdělíme do dvou misek a do jedné vmícháme nasekanou čokoládu (nedávejte víc, nebo se těsto přilepí na papírový košíček) a kávu a do druhé studený mák

- pak už jen stačí naplnit papírové košíčky ve formičkách (pomeranč na makové dejte na ozdobu, až se těsto 5 minut v troubě zapeče, jinak se Vám propadne)

- a upéct na 200°C cca 10 -15 minut

Tak tedy aurevoir a doufám, že se vrátím ve zdraví! :)

Honzovky s hruškovými povidly a pomerančovým tvarohem

Kdyby mi někdo před rokem řekl, se budu pachtit s kynutým těstem, začnu se smát. Ale netrvalo to ani rok a pachtím se s ním celkem ráda. Tedy i nadále preferuje lehké koláče nejlépe s krémovými sýry, tvarohem nebo ovocem, ale každá holka by měla umět, tak se teda učím (nikoliv za vdavekchtivými účely).

Honzovky, neboli Honzovi buchty se pečou v naší rodině odjakživa - mamka je dělá se strouhaným jablečným kompotem, což mi zase tak neleze, babička s marmeládou nebo švestkovými povidly, ale abych stokrát neopakovala ty samé recepty, zkusila jsem jiný postup (dle Kluků v akci) a variačně jiné náplně.


Suroviny:

těsto: 500g hladké mouky, 2,5 dcl polotučného mléka, 120g krupicového cukru, 2 vejce, 60g másla, půl kostky (20g) droždí, olej (na pekáč a potření buchet)

náplně:

hrušková (falešná) povidla - 3/4 sklenice švestkových povidel, malý panák rumu (pokud možno s novým kolkem), 1 čerstvá hruška, mletá skořice, drcený hřebíček

tvarohová s pomerančem - 1 polotučný tvaroh 250g, 1 žloutek, malý panák rumu, rozinky, šťávu z 1/2 pomeranče, pomerančová kůra, 1 vanilkový cukr, mletá skořice a drcený hřebíček

Postup:

- mouku si přesejeme přes hustý cedník do mísy a uděláme doprostřed ďůlek, do kterého rozdrobíme droždí a přidáme lžíci cukru
- na plotně si ohřejem mléko s máslem a necháme rozpustit - jen ohřejeme, nesmí být vřelé, jinak kvásek znehodnotíme
- asi deci mléka s rozpuštěným máslem pomalu nalijeme na kvasnice a lehce, jen hrotem nože promícháme s moukou

- mísu s kváskem přikryjeme čistou utěrkou a dáme do tepla vykynout (nejlépe na plotnu s rozehřátou troubou - teplo tak kumuluje přesně kam má) - cca 15 minut

- mezitím si připravíme náplně - povidla si dáme do misky a omytou hrušku nastrouháme najemno i se šlupkou (proto je lepší mít hrušku tvrdší) - ostrouháme skoro celou bez jadřince
- přilijeme panák rumu, přisypeme 1/2 lžičky skořice a 1/2 lžičky hřebíčku - zamícháme

- tvaroh si v misce smícháme se žloutkem a vanilkovým cukrem, přidáme rozinky, rum, šťávu z 1/2 pomeranče (pokud máte větší, tak jen polovinu množství, aby nebyla náplň příliš tekutá - vytíkala by) a čerstvou, nastrouhanou kůru z pomeranče (s množstvím opatrně, aby nebyl tvaroh příliš hořký - cca 1/2 lžičky)

- jakmile kvásek bude připravený, přilijeme zbytek mléka s rozpuštěným máslem, přisypeme cukr (100g), přidáme 1 celé vejce a 1 žloutek a opatrně zamícháme

- poté potřebujeme výkonný stroj, který nám nadzvedáváním a kvedláním zpracuje těsto do hladka - je to makačka (ta chlupatá ruka není moje :))
- razantně, ale jemně se s tím pomazlíme :), minimálně 10 minut určitě

- zpracované těsto dáme opět na teplé místo a přikryjeme utěrkou, aby pěkně kynulo - čas celkem nedokážu odhadnout - první fáze trvala asi 30-45 minut, druhá cca 15 minut - čímž se dostávám k tomu, že jakmile poprvé nakyne, tak ho znovu opatrně promícháme a dáme kynout stejným způsobem podruhé (ne-li potřetí)

- tak nějak bude vypadat v konečné fázi připravené na další tvorbu

- těsto si vyklopíme na pomoučenou pracovní plochu a uděláme z něj dlouhý váleček (nebo dva menší), který potom krájíme asi na 2,5 cm silné kousky



- kousky pak následně žmouláním a šouláním (prostě mě nenapadlo jiné slovo) zpracujeme do kuliček

- a teď přijde ta nejsložitější fáze :) plnění buchet

- každou kuličku si rozplácneme nebo prsty vytvarujeme na placku, nesmí být ani silná (aby buchta nebyla suchá), ani tenká (aby náplň nevytekla)

- do každé placičky si dáme náplň - nešetřete s ní - je sice fakt, že první dvě buchty se Vám asi nepodaří správně zabalit, ale nikdo nemá rád suché těsto - toho si užijete dost v kupovaných supermarketových

- pak si první dva konce spojíme a tlakem přimáčkneme k sobě, ale bacha, je to otázka času, takže totéž uděláme co nejdřív s dalšími dvěma

- teď už je téměř vyhráno (řekla jsem téměř, neberte to doslova), další konce spojíme stejným způsobem k sobě a vytvoříme tak skoro měšec

- pak opatrně přeneseme do vymazaného pekáčku a tím zatočeným koncem položíme na dno

- další balíčky stejně tak - náplně můžete střídat

- každou buchtu po uložení potřeme mašlovačkou olejem a nemačkáme příliš k sobě

 že je každá trochu jiná? nevadí, aspoň je vidět, že jsou domácí :)

- pečeme na 180°C asi 20 - 30 minut do zlatova a po vytažené z trouby potřeme olejem smíchaným s rumem

ta světlá je prý nesmělá .. chudák holka

finální produkt .. už můžu do světa