Mentální moravské Mekáč

Hned v úvodu chci zdůraznit tohle:

Aby někdo neřekl, že jsem totálně zaujatá proti fastfoodům – JSEM I NEJSEM – v podstatě je mi fuk, co kdo jí, jestli se stravuje na pumpě nebo v Intercontinentalu – ono jednou se to projeví (a bio mléko a rádoby fit zálivky to fakt nezachrání).

Když už se občas k televizi dostanu, abych zkoukla nějaký ten dokument typu ,,Čtyři v tom“, Fine living nebo Golf magazín, normálně mě reklamy nechávají chladnou, ale tohle mě teda nadzvedlo ze židle.

to je světýlek! zdroj: topzine.cz

Jedná se o novou reklamu fastfoodové společnosti McDonald´s, na tzv. ,,Lidovky“ (což není nic jiného než verze stávajícího hamburgeru, byť s výběrem vepřového nebo hovězího, ehm, masa?) s křenovou omáčkou nebo bůčkem (no matter, stejně to furt chutná stejně).

Jako malou mě otec občas za odměnu brával právě do mekáče, který tenkrát v ČR teprve začínal a bylo to něco echt extra a jak by se dnes řeklo COOL!

S odstupem (a po shlédnutí Super size me! – více dole pod textem) se na ty mini porce, umělé maso, sladké housky, unylé hranolky a hlavně skvělé hračky, dívám se skepsí.

děti ,,zodpovědných" rodičů

Jediné co jsem si donedávna občas v létě dávala, byl mléčný shake – ale vždycky jen malý (820 Kj, 5g bílkovin, 6g tuků a netypicky 37g sacharidů) – nejsem na to nijak extra pyšná, a popel si na hlavu sypat nehodlám.

Jejich jídlo mi nikdy nepřipadalo lákavé – vždyť každý hamburger, hranolka, zmrzlina, vypadá úplně stejně! copak se Vám to zdá normální?

Ale abych se vrátila k původnímu tématu – to jest ta osudná obludná reklama.

zde přímý odkaz - http://www.mcdonalds.cz/cs/novinky/lidovky.shtml

Jak mohla proboha někoho vůbec napadnout taková blbost? Marketingovému oddělení bych s chutí strčila hlavu do sněhu (nebo do něčeho horšího), aby se vzpamatovalo.

Nejenže ta reklama je urážlivá a napadá část českého národa, ale dělá z Moravanů negramotné idioty.

 

Podívejme se na hlavní aktéry

Dva moulové, navlečení do rádoby moravských krojů, s housličkama pod bradou, práskající špatně hranou moravštinou, že by si dali teda ty ,,smažené erteple“.

zdroj: tvspoty.cz

Na druhé straně vykulená, vždy zdvořilá, usmívající se pracovnice pokladny (sorry, ale ještě nikdy jsem nezažila, že by se kterýkoliv zaměstnanec McDonald´s usmíval).

Co z toho asi tak může vzniknout?

Nehledě na to, že v reklamě na McDrive, chudák ,,moravské šuhaj" ani nepozná v mluvítku, že s ním komunikuje chlap a oslovuje jej děvčico ..

V hlavní roli ... ?

Docela by mě zajímalo, kdyby se v takové, nebo jí podobné reklamě objevila třeba nám tolik neoblíbená menšina - myslíte že by si to dali líbit? a proč si to necháme líbit my?

Super size me

http://www.csfd.cz/film/166969-super-size-me/

Pokusný dokument, kdy jeden naprosto normální zdravý chlap měsíc konzumuje 3x denně jídlo z McDonald´s a kdy na konci téhle cesty má nejen závislost na fastfoodu, ale taky zdravotní problémy, kdy tenhle chlap ukazuje jak příšerně se stravují děcka v Americe od základek a jaká je to všechno vládní lobistická mašinérie – protože logicky, pokud budou obézní, budou na tom všichni vydělávat :)

Rozhodně stojí za to mrknout.

Dortík s rybízovým želé a vanilkovým krémáčkem

Holčičcí akce. Sobota večer. Stůl plný dobrot a sladká tečka nakonec. Tohle je další tip na jednoduchý dezert a dovolte mi ho věnovat všem sestřičkám na neurologickém oddělení FN Motol. :)

Suroviny:

(na 4 dortíky)
korpus: 30g hladké mouky, 70g másla, 2 lžíce hořkého kakaa, 3 vejce, 70g krupicového cukru
naplň: 2-3 vanilkové krémáčky (použila jsem pribiňáka)
želé: 3 dcl rybízového džusu, 1 dortové želé v prášku

Postup:

- v míse si ušleháme do bílé pěny 3 celá vejce, postupně k nim přisypáváme cukr a dál šleháme
- jakmile bude pěna hustější, pomalu do ní vmícháme mouku smíchanou se 2 lžícemi kakaa

- naposledy přidáme rozpuštěné máslo a lehce zapracujeme
- předehřejeme si troubu na 200°C; na vymazaný a vysypaný plech si nalijeme těsto a rovnoměrně ho rozprostřeme (pravděpodobně to nevyjde až do krajů, v pořádku)

- pečeme asi 5 minut a po vyjmutí z trouby necháme zchládnout na plechu
- potom si skleničkou, nebo formičkou z těsta vykrájíme kolečka (průměr asi 6 cm) a opatrně je od sebe oddělíme a přeneseme na tácek

- na 1 dortík jsou potřeba alespoň 3 kolečka - chcete-li mít vyšší věž, použijte 5 a víc
- poté si pomažeme první kolečko 1 plnou kávovou lžičkou pribináčka a takhle pokračujeme i s dalšími, které na sebe vrstvíme (poslední vsrstva je světlý krém)

- jakmile budeme mít dortíky sestavené, dáme je na 15 minut do lednice ke ztuhnutí

Kendyho umělecká? :)

- mezitím si připravíme želatinu z rybízového džusu a želatinového prášku (obojí dáme do hrnce a za stálého míchání vaříme až k bodu varu, poté na 1 minutu odstavíme)

- já do želatiny přidala ještě lžičku rybízové marmelády, taktéž můžete použít jakýkoliv tmavý ovocný džus, který se hodí k čokoládovému podkladu
- pokud nemáme plechovou formičku na dortík, tak budeme improvizovat s alobalem
- utrhneme větší kus (30 cm) a poskládáme ho do proužku asi 5 cm vysokého (nebo dle parametrů dortíku); obalíme kolem zákusku a slepíme kouskem izolepy tak, abyste mohli dortík bez problémů vysunout

- no a pak už jen stačí polít rovnoměrně želatinou - měla by stéct i po okrajích
- dejte na 10 minut do lednice a hotovo. Jakýpak crcání s tím :)

,,Pani, tady ste na Ipáku".. aneb hulvátství českých hospod

Ráda se chodím bavit, ráda utrácím za dobré jídlo. Ráda číšníkovi nechám přiměřený ,,bakšiš", když si to zaslouží. Ráda se do dobrého podniku vracím. Ráda odpustím nějakou tu chybku, pokud u personálu vidím, že si mě jako hosta cení. Ráda o podniku napíšu dobrou zprávu a ráda budu na jeho pověst pět ódy a dál doporučovat.

Ale pokud na mě číšník začne držkovat, sotva vlezu do dveří, neodpustím zhola nic!

Už jsem několikrát napsala, že jsem si v hotelovém a restauračním byznysu užila své. Vím jak se zachází v restauraci s personálem za hranicemi naší malé zemičky, a vím jak to vypadá v ní.
Bohužel musím smutně konstatovat, že těch dobře fungujících podniků, kde by mi vyloženě nic nevadilo, je málo.
V úterý jsme se domluvili,  že zajdeme na drink (dále nespecifikovaný), trochu upustit páru.
První jsme zamířili do Irish pub Martin´s na I.P. Pavlova (vidíte, na irské jsem po Merlinovi nezanevřela), jenže v nekuřáckém bylo plno a načichnou v kuřáckém se nám nechtělo. No tak se na ně mrknem jindy.
Protože kamarád je trochu línej chodit, vzali jsme to přes ulici do restaurace U Možných (Lublaňská 46).

Jedním z typických znaků podniku, který nebude stát za moc, je vůně, který Vaše chřípí nasaje krátce po zmáčknutí kliky vstupních dveří.
Tady se ve vzduchu neslo cosi s nakyslou příchutí, něco jako cif a zkažené těsto.
Problém byl v tom, že když jdete ve skupině hladových a žíznivých jedinců, je těžké se otočit na podpatku. Po překonaní kyselé aférky jsme prošli kuřáckou částí s barem do nekuřácké.

kuřácká - zdroj: www.umoznych.cz

První průšvih bylo topení - proč mají sakra dojem, že nekuřáci můžou sedět v místnosti, kde jim bude táhnout na záda? Nebo je teplota místnosti vyšší v přímé úměře s počtem vykouřených cigaret? nevím, nedokážu posoudit.

V nekuřáckém byly celkem 4 stoly - 1 rohový v nejvzdálenějším koutě - židle v kombinaci s dřevěnou lavicí. Původní židle na fotce byly nahrazeny levným nonstopáčským typem. Celkově to na mě působilo dost zanedbaně a už vůbec ne čistě.

obě fotky zdroj: www.umoznych.cz

Úplně nechápu význam téhle fotky - to se nám vedení snaží naznačit, jakou ,,intimčo atmošku" u nich nasajeme?

Šli jsme k lavici - strategicky si vždycky vybírám rohová místa - jednak odtud pěkně vidíte na celou místnost, jednak se tam lze i lépe tulit :) případně pošťuchovat. Nehledě na fakt, že dle etikety, by žena měla sedět vždy tak, aby viděla na přicházející osazenstvo a jednak proto, že ji muž chrání svými zády, kdyby náhodou někdo házel židlema.

Číšník dorazil přímo v zápalu svlékání kabátů (!). Ještě než jsem si sundala čepici, spustil na kamaráda, stojícího zády, zda ještě někoho čekáme. Řekla jsem, že ano, budeme čtyři. Neochotně svůj pohled s nakrčeným rtem (a to fakt!) stočil ke mně.
Teď se Vám pokusím ten probíhající rozhovor přímo tlumočit:

číšník: ,,No a nechtete si přesednout, když jste jen čtyři?"
já: ,,Ne děkuji, tady nám to vyhovuje."
číšník: ,,No ale já to říkám kvůli Vám."
já: ,,A proč bychom si měli přesednout?"
číšník: ,,No abyste se nemuseli pak stěhovat."
já: ,,A proč bychom se měli pak stěhovat?"                      (hospoda poloprázdná)
číšník: ,,No kdyby přišla nějaká skupinka - šestičlenná."
já: ,,A Vy víte, že nějaká šestičlenná skupina dorazí?"
číšník: ,,Pani, tady ste na Ipáku.."


No právě, na Ipáku!
V místě, které je plné hospod a barů - což ví i člověk, který v Praze nežije.
Narovinu jsem mu řekla, že tohle chování jsem nezažila ani ve čtyřce.
Docela spěšně jsme se odporoučeli a večer  příjemně strávili v Pivovarském dvoru (který je vzdálený 1 zastávku tramvají). Cenově jsou tyhle hospody srovnatelné - úrovní nikoliv.


Rady na závěr? okamžitě vyměnit personál nebo přejmenovat na ,,U Nemožných" - aspoň se tím vyhnou klamání zákazníka.

Vzkaz pro obsluhu: Jestli Vás to nebaví, tak to radši nedělejte.

Dobré sobotní ráno!

Valentine´s menu - Carpaccio z máslové dýně

Tři okolnosti:
za prvé: nepodařilo se mi sehnat čerstvé mušle na plánovaný gratinovaný předkrm.
za druhé: jsem v časovém pressu se zkouškama - nic složitého nestíhám.
a za třetí: sehnala jsem dýni!
Co z toho vyplývá? no, že když nejsou slávky, bude dýně. :)
Tenhle recept jsem opravdu nikde, nikde nevyhledala, prostě mě napadl. Když může být carpaccio z řepy, proč by nemohlo být z dýně?
K tomu dobrá zálivka a hotovo.

Suroviny:

máslová dýně (1kg asi za 40Kč - k sehnání v Tescu), dobrý olivový olej, koření na zeleninu od Kotanyi - řada ,,Nová inspirace" (se zázvorem, pomerančovou kůrou, pepřem, kardamonem a kurkumou), sekané oříšky (nemusí být)

Postup:

- dýni s ostrým nožem a větší silou rozkrojte na půl (podobně jako u hokkaido je lepší postupovat po částech, systematicky a páčením - je tvrdá)

- vydlabejte lžící semínka ze spodní části a kartáčkem povrch dýně omyjte

- na plech si kápněte trochu oleje a dejte dýni péct asi na 30 minut na 180°C do trouby - v průběhu pečení kontrolujte nožem měkkost - nesmí být rozbředlá, ani tvrdá - něco mezi



- vůně máslové dýně je o něco měkkčí a mě osobně i příjemnější než u hokkaidó - nechte ji chvilku zchládnout

- pak dýni otočte dužinou dolů a z druhého (nedlabaného konce) ukrojte šušeň

- ostrým nožem krájejte tenké plátky i se slupkou - asi 3-4 mm na šířku - a opatrně přeneste na talíř

- v misce si smíchejte asi 2 lžíce olivového oleje a 1 plnou lžičku koření a touhle směsí carpaccio zlehka polijte

- na závěr můžete posypat oříšky nebo jakýmikoliv semínky

voila!

... a málem bych zapomněla - šťastného Valentýna :)

Valentine´s menu - Čokoládový fondán s pěnou z lesních plodů

Fondán jsem poprvé jedla v Imperialu - to neskutečné blaho se nedá popsat. Nedávno s tímhle dortíkem přišla Koko, docela dobře ho ve videu popsala.
Dezert připravíte z těch nejzákladnějších surovin - za málo peněz, hodně moderní parády.
Přiznám se, že ta pravá konzistence se mi povedla až na třetí pokus. Zkoušela jsem péct 8 minut, v mé troubě to bylo moc. Zkusila jsem 4 min, a bylo to málo. Potřetí jsem zkusila 5 minut a bylo to right! Takže pokud se to napoprvé nepovede, nic se neděje. Zbyde Vám hodně nadýchaný muffin. Prostě tenhle dezert je vyloženě časová záležitost.

Suroviny:

fondán (5-8 ks) - 100g čokolády s alespoň 50% kakaa, 100g másla, 80g cukru krupice, 3 vejce, 50g hladké mouky

pěna z lesních plodů (3-4 porce) - 1 polotučný tvaroh, 1 šlehačka (31%), čerstvé ovoce nebo džem (mražené nepoužívejte kvůli velkému obsahu vody), plátky mandlí

Postup:

pěna
- ušleháme si šlehačku do tuha, pak k ní opatrně vmícháme 1 celý tvaroh a přidáme 2 lžíce džemu nebo menší misku ovoce - opět prošleháme a dáme do lednice chladit aspoň na 1 hodinu
- plníme do menších pohárků a zdobíme opečenými plátky mandlí

fondán
- ve vodní lázni si rozpustíme čokoládu a máslo a necháme zchládnout
- kouskem másla vymažeme a moukou vysypeme formičky na muffiny, nebo keramické formičky na suflé (plechová formička vede rychleji teplo, keramická potřebuje cca +2 minuty)
- předehřejeme si troubu na 180°- 200°C
- v míse si pomalu ušleháme 3 celá vejce asi 2 minuty, poté postupně přisypáváme cukr krupice, až pěna pěkně zhoustne a budou na ní bubliny

- vaječnou pěnu smícháme s čokoládou - opatrně; postupně vmícháme po lžících mouku

- formičky plníme asi do 2/3 - já měla jen plato muffinů, ale lepší je použít formičky zvlášť

- těsto dáme do trouby a nastavíme si 4 min (doporučuji dát nejdříve 200°), po 4 minutách zkontrolujeme, pokud je těsto uprostřed ještě poměrně tekuté, tak snížíme teplotu na 180° a necháme tam dortíky ještě asi 1-2 minuty (Koko orientačně uváděla 8 min na plechovou, 9-10 na keramickou - nicméně v mé troubě bylo 5 min až až)
- je potřeba průběh pečení hlídat - okraje mají být vyšší než střed, jinak fondán přepečete, tím pádem nebude mít uvnitř tekutou konzistenci

příklad přepečených fondánů

- po upečení vyndáme a necháme asi 3 minuty venku ve formě chládnout
- poté si na formu dáme prkýnko nebo talířek, obrátíme a vyklepneme - opatrně, abyste dortík nerozbili (lze si taky pomoct nožem a opatrně objet okraje ve formičce)

rozkrojený fondán s tekutou čokoládou uvnitř

Valentine´s menu - Cannelloni s masem a bazalkou a lilkem s krémovým sýrem

Tohle jídlo mělo být původně v odlehčené verzi s ricottou a dýní dle Dulce de Leche, nicméně ať jsem běhala, jak jsem běhala, dýni se mi nepodařilo sehnat. Proto v rychlé suprmárketové imrpovizaci padl na špalek lilek a mleté hovězí.

Cannelloni jsou netypicky italským druhem těstoviny používané především pro zapékání v omáčkách.
Plní se masem, zeleninou, sýrem, houbami.. Některé se musí předvařit, ale většina se rovnou plní. Dají se najít i cannelonni s příměsí rajčat nebo špenátu, ale stejně jako u tortellin - prstencové plněné těstoviny - není chuť extra výrazná.
Seženete je ve větších obchodech, cenově kolem 40Kč za krabici. Ty na fotce jsou z Tesca.

Suroviny:

canelloni - asi 12-14ks, sýr (ideálně kozí nebo parmezánového typu)
máslo, mléko, hladká mouka, sůl, muškátový oříšek (základní bešamelová omáčka)
masová náplň:
mleté hovězí 250g (na 8 rourek), rajčatová omáčka (passata), rajčatový protlak, cibule, chilli, čerstvý pepř, basalka, sůl, oliv. olej
lilková náplň:
lilek, sůl, lučina nebo ricotta, pepř

Postup:

- začneme s náplněmi

masová - nadrobno si nakrájíme cibulku a zpěníme ji na oleji, přidáme mleté maso, osolíme, opepříme, přidáme asi 5 lžič passaty a celý malý rajčatový protlak, maso opečeme a přidáme bazalku (ideálně čerstvou, ale poslouží i sušená), trochu chilli a směs necháme zchladnout

lilková - lilek si rozkrojíme na 2 půlky, zasolíme a necháme vypotit a tím odstraníme hořkost ze semínek, potom půlky dáme na pařáček do hrnce s vodou a přikryjeme pokličkou - dusíme do změknutí

- zchladlé lilky pak naškrábeme do konzistence tataráčku, i se šlupkou a smícháme s lučinou, osolíme, opepříme

- canellonni se dají plnit klasicky lžičkou, nebo plničkou z pevného sáčku s větším ustřihnutým rožkem, bohužel to jde jen s krémovou náplní, protože maso by se nám zasekávalo

- trubičku si postavíme do dlaně a tím vytvoříme pevnou základnu - sáčkem nastříkáme náplň, nebo pomocí lžičky a prstu vtlačujeme masovou směs

- připravíme si bešamel a 2 naběračky nalijeme na dno pekáčku

- na první vrstvu bešamelu poklademe naplněné cannelloni a zbytek omáčky dolijeme po okrajích a lehce pokapeme i těstoviny, zasypeme sýrem a přikryjeme alobalem

- dáme do trouby a 30 min pečeme na 200°, potom alobal sundáme a 15 minut pečeme na 180 než se nám vytvoří zlatá krusta

- aby večeře nebyla těžká, podáváme tak 2-3 cannelonni na porci.. přece jen těch chodů je víc :)

Příprava na Valentýna

Pokud odoláte chuti udělat ze 14. února kýč, můžete si užít příjemný slavnostnější večer (řekněme si to upřímně, málokterý chlap si pamatuje výročí, nedej bože den, kdy jste seznámili, za to čtrnáctému únoru se nelze jednoduše vyhnout).

Letos jsme si řekli, že to nebudeme moc prožívat, jenže člověk je tvor společenský (a nápaditý) a tak přece jen někam vyrazíme - kupodivu, ne za gastro zážitky.
Nicméně jako foodblogerka si nemůžu odepřít sestavit Valentine´s menu.

Předkrm:

Gratinované slávky                                                                       (navnadit..)

Hlavní chod:

Cannelloni s masem a bazalkou, lilkem s krémovým sýrem            (naplnit bříško..)

Dezert:

Čokoládový fondán s pěnou z lesních plodů                                 (sladká tečka nakonec..)



Receptury a postupy najdete v jednotlivých příspěvcích.


a zde jeden tip na jednoduché prostírání...