Ráda se chodím bavit, ráda utrácím za dobré jídlo. Ráda číšníkovi nechám přiměřený ,,bakšiš", když si to zaslouží. Ráda se do dobrého podniku vracím. Ráda odpustím nějakou tu chybku, pokud u personálu vidím, že si mě jako hosta cení. Ráda o podniku napíšu dobrou zprávu a ráda budu na jeho pověst pět ódy a dál doporučovat.
Ale pokud na mě číšník začne držkovat, sotva vlezu do dveří, neodpustím zhola nic!
Už jsem několikrát napsala, že jsem si v hotelovém a restauračním byznysu užila své. Vím jak se zachází v restauraci s personálem za hranicemi naší malé zemičky, a vím jak to vypadá v ní.
Bohužel musím smutně konstatovat, že těch dobře fungujících podniků, kde by mi vyloženě nic nevadilo, je málo.
V úterý jsme se domluvili, že zajdeme na drink (dále nespecifikovaný), trochu upustit páru.
První jsme zamířili do Irish pub Martin´s na I.P. Pavlova (vidíte, na irské jsem po Merlinovi nezanevřela), jenže v nekuřáckém bylo plno a načichnou v kuřáckém se nám nechtělo. No tak se na ně mrknem jindy.
Protože kamarád je trochu línej chodit, vzali jsme to přes ulici do restaurace U Možných (Lublaňská 46).
Jedním z typických znaků podniku, který nebude stát za moc, je vůně, který Vaše chřípí nasaje krátce po zmáčknutí kliky vstupních dveří.
Tady se ve vzduchu neslo cosi s nakyslou příchutí, něco jako cif a zkažené těsto.
Problém byl v tom, že když jdete ve skupině hladových a žíznivých jedinců, je těžké se otočit na podpatku. Po překonaní kyselé aférky jsme prošli kuřáckou částí s barem do nekuřácké.
kuřácká - zdroj: www.umoznych.cz
První průšvih bylo topení - proč mají sakra dojem, že nekuřáci můžou sedět v místnosti, kde jim bude táhnout na záda? Nebo je teplota místnosti vyšší v přímé úměře s počtem vykouřených cigaret? nevím, nedokážu posoudit.
V nekuřáckém byly celkem 4 stoly - 1 rohový v nejvzdálenějším koutě - židle v kombinaci s dřevěnou lavicí. Původní židle na fotce byly nahrazeny levným nonstopáčským typem. Celkově to na mě působilo dost zanedbaně a už vůbec ne čistě.
obě fotky zdroj: www.umoznych.cz
Úplně nechápu význam téhle fotky - to se nám vedení snaží naznačit, jakou ,,intimčo atmošku" u nich nasajeme?
Šli jsme k lavici - strategicky si vždycky vybírám rohová místa - jednak odtud pěkně vidíte na celou místnost, jednak se tam lze i lépe tulit :) případně pošťuchovat. Nehledě na fakt, že dle etikety, by žena měla sedět vždy tak, aby viděla na přicházející osazenstvo a jednak proto, že ji muž chrání svými zády, kdyby náhodou někdo házel židlema.
Číšník dorazil přímo v zápalu svlékání kabátů (!). Ještě než jsem si sundala čepici, spustil na kamaráda, stojícího zády, zda ještě někoho čekáme. Řekla jsem, že ano, budeme čtyři. Neochotně svůj pohled s nakrčeným rtem (a to fakt!) stočil ke mně.
Teď se Vám pokusím ten probíhající rozhovor přímo tlumočit:
číšník: ,,No a nechtete si přesednout, když jste jen čtyři?"
já: ,,Ne děkuji, tady nám to vyhovuje."
číšník: ,,No ale já to říkám kvůli Vám."
já: ,,A proč bychom si měli přesednout?"
číšník: ,,No abyste se nemuseli pak stěhovat."
já: ,,A proč bychom se měli pak stěhovat?" (hospoda poloprázdná)
číšník: ,,No kdyby přišla nějaká skupinka - šestičlenná."
já: ,,A Vy víte, že nějaká šestičlenná skupina dorazí?"
číšník: ,,Pani, tady ste na Ipáku.."
No právě, na Ipáku!
V místě, které je plné hospod a barů - což ví i člověk, který v Praze nežije.
Narovinu jsem mu řekla, že tohle chování jsem nezažila ani ve čtyřce.
Docela spěšně jsme se odporoučeli a večer příjemně strávili v Pivovarském dvoru (který je vzdálený 1 zastávku tramvají). Cenově jsou tyhle hospody srovnatelné - úrovní nikoliv.
Rady na závěr? okamžitě vyměnit personál nebo přejmenovat na ,,U Nemožných" - aspoň se tím vyhnou klamání zákazníka.
Vzkaz pro obsluhu: Jestli Vás to nebaví, tak to radši nedělejte.
Dobré sobotní ráno!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každou reakci. :)