Hraběnčin koláč s kaštanovým pyré - nejen pro hraběnky..

Totální česká klasika, o které jsem nikdy předtím neslyšela. Když si občas pročtete nějaké to fórum o pečení, docela Vás může pobavit historie různých receptů. Například hraběnčin koláč, více však známý jako hraběnčiny řezy, aká zkouška před tchýní, která rozhodla o zařazení do rodiny.
Mě tuhle buchétku kdysi nabídla skvělá mamina dnes už tří dětí, kterou obdivuju za to, co všechno a jak precizně zvládá (a pět rukou ani tři chůvy opravdu nemá..).

Není na tom nic těžkého, navíc se do něj dají použít veškeré sezónní suroviny.
Ten recept na těsto si musím dobře zapsat za uši - je totiž přesně takové, které je tenké, měkké a nadýchané a hodí se jako základ každého, nejen sladkého, koláče..

Hraběnčin koláč s kaštanovým pyré

Suroviny:


těsto: 4 žloutky, 200g másla, 400g polohrubé mouky, 1/2 kypřícího prášku, 150g moučkového cukru

náplň: 3-4 větší jablka, 1 lžíce hnědého cukru, 2 lžíce mascarpone nebo jiného krémového sýra/tvarohu, lžička vanilkové tresti, 3 lžičky mleté skořice, nahrubo nasekané lískové ořechy, 4 bílky, kostka kaštanového pyré nebo pečené oloupané kaštany

Postup:

těsto:
- žloutky si ušleháme  s moučkovým cukrem do bílé pěny, poté přidáme na kostky změklé máslo, kypřící prášek a postupně přisypáváme mouku - těsto nemusí být kompaktní, spíše drolivé, ale máslo se musí dobře zapracovat

-2/3 těsta si namačkáme prsty do vymazané formy (kulatá průměr cca 30cm) a 1/3 zabalíme do potravinové fólie a strčíme do mražáku zatuhnout

náplň:
- jablka si oloupeme a nastrouháme na hrubším struhadle do mísy - přidáme nasekané ořechy, tresť, hnědý cukr a skořici

- pokud máme, hodíme kaštanové pyré taktéž do mražáku, aby se dalo strouhat
-pokud nemáme, koupíme pečené kaštany nebo klasické a upečeme je - poté mixérem rozdrtíme na prášek (postupně) a smícháme s asi 30 g másla, jen aby se hmota spojila a opět zabalíme do potravinové fólie a dáme do mrazničky

- na těsto ve formě lžící rozetřeme krémový sýr, posypeme rovnoměrně vrstvou jablek
- ušleháme si 4 bílky a sníh pak rozetřeme na jablka

- nakonec ztuhlé kaštanové pyré nastrouháme taktéž na hrubém strouhátku na bílkový sníh a nakonec stejným postupem i zbylou třetinu těsta

-pečeme na 180° asi 20 min - než vrch lehce zezlátne..

Polévka z červené řepy s citronovou trávou - red queen of autumn?

Nesmysl? Že to nemůže být k jídlu? První otázka, kterou mi mamka při hlášení obědového menu položila, jestli na nás prý přišla bída. :)
No člověk ji nemůže brát úplně vážně, ptz žije v jakési mírné deziluzi, že můj přítel přežívá na brokolici a že ho pořádně nenakrmím, takže mě to ani nepřekvapilo. :)
Řeknu Vám, že ani já jsem té polévce zprvu nevěřila, ale nádherná barva, kombinace přirozeně sladké, mírně zemité a kyselé chuti je dokonalá.

Řepu ještě čerstvou seženete v supermarketech, ideálně samozřejmě z domácích zdrojů.
Citronová tráva ji provoní a zároveň potlačí přirozenou hlinitou hořkost hlavně v počátku vaření.

zdroj: varimezdrave.cz

Polévka z červené řepy s citronovou trávou a majoránkou 

Suroviny:

(4 větší porce)
3 středně velké řepy, 3-4 brambory, 1 mrkev, 1 petržel, 2 stonky citronové trávy, 1 červená cibule, olej, sůl, pepř, špetka chilli, 3 bobkové listy, 1 polévková lžíce kmínu a sušené petržele ; na závěr lístky čerstvé majoránky a obyčejný ocet, 31% smetana ke šlehání

Postup:

- připravíme si rukavice (latexové, z barvy na vlasy..) a oloupeme si řepy - nakrájíme je na kostičky
- stejný postup provedeme se zbývající zeleninou
- na oleji si ve větším hrnci zpěníme nakrájenou cibuli, přidáme řepu a zasypeme kmínem a sušenou petrželí- krátce promícháme a zalejeme do poloviny hrnce horkou vodou - přidáme 2 stonky citronové trávy ( kterou část použít a jak ji očistit se dočtete  zde ) vaříme 20 min. do poloměkka

-poté přidáme brambory, mrkev a petržel, osolíme (2-3 lžičky soli), opepříme a opět necháme vařit do měkka
- na závěr znovu osolíme a přidáme 3 lžíce octa (dle Vaší chuti)
- při podávání pokapeme vyšlehanou a neoslazenou 31% smetanou a posypeme lístky čerstvé majoránky

Testing - Vitana načisto a nanečisto..

Tak se stalo, že si jedna food blogerka chtěla ulehčit práci a koupila hotový výrobek. Tak se stalo, že to byl velký propadák a tak se taky stalo, že Vitana je slušně odhodlaný bojovník.

Předesílám, že nikým jsem nebyla podplacena a v podstatě je mým chtíčem (ty ty ty Lauerová!) napsat zpětnou vazbu na výrobky. Nejspíš poslední (ale hlavu si z toho nedělám).

Když jsem po náročném školním dni dorazila domů a vzápětí se přihnal přítel s hodně nelehkou krabicí, nepobírala jsem to. Jakmile jsem ji otevřela, přečetla průvodní dopis a zjistila že na stohu různých sáčků se válí rozbitá omáčka a skleněný mlýnek s pepřem (díky Česká pošto!), nestačila jsem zavřít pusu...
Vypadalo to asi takto..

zdroj: best-english.sk - klíčové slovo ,,vyoraná myš"

Pomineme-li před samotným zhodnocením výrobků to, že Vitana je známá především pro své polévkové koření, sojovku a pytlíkové záležitosti, je to výrobce, který má poptávku, takže se nehodlám nijak pohoršovat a pozastavovat nad éčky a glutamátem a prosím Vás o totéž.

Ano, sojovku skutečně balíček obsahoval a já ji pravděpodobně, stejně jako vegetu (a to není pokrytectví) nikdy nepoužiju, protože jsem zastánce přirozených chutí, nijak mi to však nebrání skutečně vyzkoušet ostatní produkty.

1) mlýnky na koření

Končit se má nejlepším, naopak já tím začnu. Mlýnky mi udělaly radost nekonečnou. Chuť a vůni čerstvě namletého pepře prostě nikdy nedorovná ten mletý ze sáčku.

Celkem přišlo 7 vysokých skleněných mlýnků, z toho tedy jeden napadrť i s obsahem.

- mořská hrubá sůl, italské koření, Chilli a česnek, Chilli, barevný pepř, černý pepř, sušený česnek

- sůl je bez debat, italské koření je super do těstovin a červených omáček, chilli a česnek jsem použila na salát a opět na těstoviny.

Co chci ale vyzdvihnout, je samotné balení. Kamarádka říkala, že to otvírání není nic moc, přítel dokonce při prvním použití odmontoval celý vršek (ne každý muž má shůry dáno :)) - mě naopak vyhovuje moc a to víc než u Kotanyi mlýnků. Stačí se podívat a za malinký zobáček odklopit placatý vršek. Líbí se mi i designově, jsou jaksi více elegantní a méně plastové - vždyť taky vyhrály cenu v soutěži Obal roku..

Velmi doporučuji.

2) koření s modrým štítkem ,,bez soli" 

grilovaný sýr; mletá masa; pečené kuře; čína; steak 7 pepřů; 

Sýr jsem si už předtím koupila několikrát, přijde mi obdobný jako steak 7 pepřů a zatím jsem ho nikdy nepoužila na sýr, ale vždy na maso.

Tenhle koncept směsí bez soli se mi líbí, tím víc, že bych ho právě použila na marinování - surovina pak nepustí vodu a vy nepřijdete o šťavnatost.
Velmi doporučuji.

3) ostatní kořenící směsi

adžika; ďábelské koření; hranolky; americké brambory; maďarský guláš; kuře 7 bylin; křidélka s chutí medu

Vyzkoušela jsem zatím adžiku (špízy) a křidélka s chutí medu - adžika se mi zdála slabá, křidélka mi naopak chutnala. Kuře 7 bylin znám již z dřívějška  a pro vyšší obsah soli bych použila až při samotné přípravě. 

4) Má to šťávu - bylinková směs - kapsičky na maso

Naopak tento výrobek mi přijde ze všech nejhloupější. Nejenže kořenící směs má dost šílené složení (i na Vitanu), ale samotná příprava, kdy člověk opatlá víc nádobí a rukou než by chtěl, je nesmyslná.

Možná jsem úplně nešikovná kuchařka a jen zbytečně haním dobrý nápad. Přípravu bych pochopila, kdyby se do směsi vůbec nedával olej (pojidlo) a samotné kapsičky pak fungovaly jako jeho 100% náhražka (tedy maso by se okořenilo a dělalo v podstatě na sucho a zůstalo i tak šťavnaté).

Takhle se kapsičky nepřichytí, ale samotné  maso pustí šílené množství šťávy, takže z jednoho kousku máte plavajícího opeřence.

Kapsička se dá použít i opakovaně, ale kdo by to omýval.

Chystám se vyzkoušet bez připravené směsi, ale prozatím nedoporučuji.

5) Má to šťávu a Zatřes a upeč 

Kuře na paprice; Guláš a obalovaná krkovička

Protože jsem taky něco porozdávala v rodině, jsou prozatím ve výzkumu..

6) Salátová zálivka

francouzská; řecká; italská

Jo další věc, kterou chci pochválit - ačkoliv mi chuťově všechny přišly dost podobné, na rychlý salát, nebo na přípravu venku je to ideální, nicméně není to dietní výrobek. Je chuťově výrazná, není příliš slaná (palec nahoru).

Doporučuji.

tip na večeři: ledový salát se zálivkou, kuřecí kousky se sušenými rajčaty, celozrnné opečené  krutony a parmezán

7) Chilli omáčky

chilli sladká zůstává a druhá poputuje do práce - asi víc slov netřeba.

8) Natur koření pro děti

Těstoviny

- se sníženým obsahem soli a nepikantní, bez aromat a glutamátu.
No, považuju to za jakýsi výrobek pro uběhané matky, zkoušela jsem na těstoviny a moc mě to neohromilo, jednak nechápu, proč se suší protlak (nějak jsem se mylně domnívala, že je to sušené rajče) a i přesto je ta směs málo výrazná a docela dost slaná.

9) Steakové omáčky

V krabici jsem dostala rozbitou švestkovou, nicméně znám i brusinkovou (která mi jediná chutná), šípkovou, barbecue a medovou s hořčicí ... ten zbytek prostě není můj šálek kávy, stejně jako tekuté marinády.

Když to shrnu, je to u Vitany 50:50 - z vlastní iniciativy bych ráda vyzkoušela pyramidky s kořením, možná i nějakou směs na moučník,  ale jako kreativec mám dojem, že pokus o uniformnost a ulehčení práce (zvláště ve vaření) se nevyplácí. :)

Druhý Sapa trip + minutovka z pak choi .. víkendový obrat na entou

Nejhorší je, když se čas stane nepřítelem číslo jedna - ještě horší, pokud se to týká přátel. Tak dlouho jsme se s kamarádkou domlouvaly, že jí udělám exkurzi do Sapy (ne, nehodlám konkurovat vědomostem Viet food friends, které si bohužel za takovou exkurzi účtují poměrně velkou částku), až to konečně přišlo. Po půl roce.
Když jsem se ráno podívala z okna, dost se mi nechtělo, ale sliby se maj plnit nejen o Vánocích..

Tentokrát musím říct, že jak bylo o sobotním letním tripu (odkaz na článek zde ) v Sapě pusto a prázdno (míněno nevietnamskými návštěvníky), tak tentokrát se tam sjela pětina Prahy, aneb venku hnusně, jedem nakupovat).
Jedna věc je ta, že si pak člověk nepřipadá jak pěst na oko, ale druhá, že se mačkáte v obchůdcích, restaurace a bistra jsou plná (v době oběda) a stojíte všude fronty. Teď už to varování na webových stránkách (připomeňme si, že ,,normálním" okukovačům se jaksi nedoporučuje jezdit do Sapy v sobotu), naprosto chápu.
V 11 h dopo to ještě šlo, o tři hodiny později jsme už prchaly k východu.

Tamda Food

Tentokrát jsem zabrousila do Tamdy - což je velko i maloobchod potravin a drogerie - naprostý objev, vzhledem k tomu, že spoustu sortimentu nakoupíte za třetinové ceny oproti super-hyper-marketovým a to i ,,českých" značek.
Ale jak říkám, pokud plnit košíky, pak ráno nebo ve všední den - v Tamdě je sice minimálně 8 pokladen, ale nevietnamský zákazník je nemilosrdně odporoučen ke dvěma expresním, u nichž se tvoří kilometrové fronty..

Pokud před vstupem do Tamdy táhnete další nákupy, musíte si je zamknout do skříněk venku, protože obvykle nedostanete nikde účtenku (nebylo by tedy možné dokázat původ zboží). V tomhle jsou vietnamci neoblomní, a když po mně ochranka chtěla ukázat kabelku, udělala jsem to, respekt v jejich teritoriu nebudu riskovat.

Úlovky pochází opět z Thang lien a zadního obchodu s potravinami. Šla jsem na jistotu.

pak choi, citronová tráva, banánová esence, předsmažená sušená cibule, kaštánky

Polévkárna HUE XUA a Vietnam coffee

Jídelní požadavky jsme uspokojily v bistru Hue Xua, přičemž hlavním cílem bylo popsat Vám, čtenářům cestu..

Pokud najdete Phuong Phuong, stačí se vydat napravo dozadu a hledat tuto ceduli, pod ní pak hadicí umývají auta (stabilně). Zde je ponurý průchod a v něm Hue Xua a nejvychvalovanější hovězí polévka..

Teď už jsem byla malinko sebevědomější a proto jsem se nebála místních (výslovnostně úplně blbě) zeptat.

a jejich polévka Bun Oc (silný vývar s hovězím, koriandrem,červenou cibulí, nudlemi, se salátem a klíčky) mega porce za 100 Kč a pro mě trošku zklamání..

Po polévce jsme si na stojáka daly vietnamskou kávu s kondenzovaným mlékem - Phin (stačí když vhodného člověka požádáte a on Vám pána s kárkou zavolá) - silná tak, že budete mít oči jak puky do půlnoci, neskutečně lahodná, ledová nebo horká.. Vřele doporučuji. Cena za jednu 25 Kč.

Pokaždé, když v Sapě vytáhnu foťák, připadám si jak lupič nebo státní inspekce.
Pořád jsem přesvědčená, že každá návštěva Vás obohatí, nicméně teď už se mi definitivně potvrdila domněnka o dvojích cenách, tak pozor. :)


A teď recept...
Kamarádka Markéta je nevykopaná truhla informací, a doporučila mi jednoduchou úpravu Pak Choi.
Já si ještě pár informací načetla (stručně: obsahuje velké množství vlákniny, vitaminu C a B, hořčíku, kyseliny listové - mírně nahořklý a podobný mangoldu), přidala dvě základní suroviny a výživná křupavá příloha byla na světě. Může Vás překvapit malinko nepříjemná vůně, která se přípravou zcela vytratí.

Pak choi se zázvorem a česnekem

Suroviny:

mladší a menší (hlavičky) pak choi, máslo, česnek, čerstvý zázvor, sůl, čerstvý pepř

Postup:

-  mírně ořízneme kořenovou část a každý výhon si mírně rozevřeme, aby se pod proudem vody vymyla případná hlína, pak si každou hlávku rozřízneme na půlky
- oloupeme si centimetr zázvoru a nasekáme na malé kousky, to stejně učiníme s česnekem; na pánvičce si necháme přepustit máslo

- vložíme pak choi a krátce orestujeme tak, aby zůstal křupavý  a příliš se nesmrskl

- podáváme jako teplý salát nebo přílohu k minutkové úpravě mas a ryb

pak choi, s pohankovým toustem se sýrem akawi a jablkem, k drůbežímu steaku

Pečený dýňový cheesecake se švestkovým základem - ta oranžová věc, všude kam se podíváš..

Ještě před dvěma týdny mohli pražští vyrazit do botanické zahrady na výstavu - je to naše tradice, protože kromě dýní hraje celá zahrada nádherným zemitým odstínem duhy..

(pokud můžete, zajděte v pracovním týdnu dopoledne, o víkendech tam bývá docela narváno)

... a zásobování z Moravy je skvělá věc, občas se dokonce stane, že ty zásoby vydrží až do jara. :)
Letos maminka dýně nasadila na svůj ekologicky hnojený záhonek a holky se rozrostly jedna radost. Vzhledem k tomu, že má hanácká rodina k nim jaksi nepřirostla, putovali všechny do Prahy a vypadalo to asi takhle...
Zároveň má jižní rodina celou dobu sušila a zavařovala jiné plodiny, takže o vitamíny starost vážně nemám.. :)

No a protože dýňová polévka na všechny způsoby se nedá jíst věčně, co takhle zkusit pečený ,,nepravý" cheesecake?

Pečený dýňový cheesecake se švestkovým základem

Suroviny:

200g sýru philadelphia, 500g (2 balení) tučného tvarohu, 1-2 balení (dle plochy formy) máslových sušenek (clubky, nebo ve zdravější formě třeba celozrnné bebe), 3 vejce, 3 polévkové lžíce moučkového cukru, šťáva z 1/2 pomeranče, cca 50-80g másla, 1/2 menší dýně, lžička vanilkové esence, 1/2 vanilkového lusku, hrstka sušených švestek, špetka muškátového oříšku

Postup:

- jako první si rozpůlíme a vydlabeme dýni (na druhu nezáleží) a dáme péct na sucho, na 180° do trouby do změknutí (zkoušíme nožíkem), potom ji vyndáme, necháme ochladnout a sloupeme šlupku

- hrstku sušených švestek si nasekáme na co nejmenší kousky

- dále si v mixéru rozdrtíme sušenky na prášek (je z toho trochu binčus) a ve větší misce rukou spojíme s povoleným máslem (tedy že ho vytáhneme 10 minut předem z lednice a necháme v pokojové teplotě povolit) a nasekanými švestkami - máslo přidávejte po částech, aby základ nebyl příliš mastný (mám vyzkoušeno, že v případě Bebe sušenek se plně spokojím i se 40 g na celý dort)

- spodní část kulaté formy si potáhneme pečícím papírem a jemně potřeme máslem, taktéž vnitřní stranu vrchního dílu formy

- do ní pak prsty pěkně natlačíme po celé ploše sušenkový základ a dáme do ledničky ztuhnout

- krém je velmi jednoduchý - prostě si do mísy vložíme philadelphia sýr, oba tvarohy, 3 vejce (kdo chce, může ještě přidat žloutek), šťávu z pomeranče, cukr (dle chuti), esenci, vyškrábaná semínka z půlky lusku (ten pak rozhodně nevyhazujte, ale hoďte do láhve s rumem - vznikne tak dvojitý voňavý produkt) a metličkou prošleháme do jednotné konzistence

- troubu předehřejeme mezi 150-180°C (každá peče jinak)
- půlku základního krému nalijeme do formy a do druhé půlky přidáme rozmixované pyré z oloupané a upečené dýně + špetinku muškátového oříšku (nechceme aby vanilku přerazil) a nalijeme na první bílý krém

- pečeme zvolna, špejlí tak po 40 minutách můžeme zkusit, zda se ještě lepí - uprostřed na povrchu by dort měl být jako želatina, ale zároveň se Vám nesmí po zakrojení roztéct

- po vytažení z trouby necháme úplně vychladnout a odstraníme formu ze stran - ideálně pak dát na 2 hodinky do ledničky

- pak už stačí jen ozdobit (třeba nejedovatým květem namočeným v cukrovém sirupu) a podávat...

na řezu