Vzpomínky ze země půlměsíce

Zahraniční přestávka se mi protáhla - zcela nedobrovolně a nechtěně - rovným šupem na pár dní, na Bulovku. Jak se říká, dovolená za všechny prachy.
Naštěstí nejsem z lidí, kteří by to dlouhodobě prožívali, takže jakmile se nějakým způsobem normalizuju, házím to za hlavu.

centrum Mahmutlaru - v pozadí pohoří Taurus

Země půlměsíce je krásnou, pro mě místy jednotvárnou krajinou s typickou snahou o poevropštění (nebo spíš poruštění). Tak nějak chápu, že se snaží přizpůsobit své výhradní klientele, ale vadí mi, že jedu do země a všude na mě řvou nápisy v azbuce, anglicky umí jeden člověk z deseti, rusky všichni.

hory

Pokud chcete zažít opravdovou atmosféru, vyhněte se přímořským oblastem - trochu si nadávám, že ve snaze se zrelaxovat a co si budeme vykládat, trochu ušetřit, jsem vyloučila návštěvu Istanbulu a skoro podlehla masové turistice.

Bydleli jsme v oblasti Mahmutlar v regionu Alanye, (cca 25 minut autem), čiže z nabídky v Side jsme na last nic slušného nevybrali. Líbil se mi ten název - Mahmutlar, mamut, mlaskavý..

Ano správně, řeč je o Turecku.

Jak jsem naznačila - z pobřeží jsem byla docela zklamaná, za to hory mě fascinovaly. Zaplatili jsme si poměrně dost výletů, protože nejsme tipy na plán ,,vorvaň".
Jedním z nich byl rafting v Köprülü kanyonu, který sice měl své mouchy (aneb dokud se nic nestane, je to v pohodě), ale tříhodinová cesta do hor skýtala spoustu nádherných výhledů. Stejně tak byly skvělé i turecké lázně.

zdroj: last-minute-turecko.sk

Ne nadarmo se všude dočtete, že se doporučuje pít pouze alkohol a balená voda - potvrzuju. Téměř všude dostanete pivo značky Efes, které na turecké poměry není vůbec špatné - lehčí, ne tak plné, ale do veder ideální osvěžení.
Co se týká vína, měla jsem jen místní hotelové (celkově alkohol 2 dny z celého pobytu), a byly to patoky.


Co se týká jídla, začala bych leteckým cateringem letecké společnosti Freebird airlines.

Nic vyiimečného, těstovinová rýže, vysušené kuře, teplá zelenina (lilek, cuketa, rajče), k tomu kus hodně suché bublaniny (na zpáteční cestě kávový puding) houska, máslo, sýr, mrkev s olivou a citronem. Tenhle catering prostě patřil mezi střed - nejlepší jsem zatím zažila u Alitalie.

Hotelové snídaně - tak u nich se celkem není o čem rozepisovat - klasické kontinentální, ale jedno co mě zaujalo, byl růžový med. 
A to nejen barvou, ale byl to med s pravými okvětními plátky růží.
Nádherně voněl (skoro jako sprcháč) a byl šíleně sladký, ale mému jazyku doslova připomněl pohádku tisíce a jedné noci.

 Růžový med vlevo byl konzistence tužší a táhlé.

omlouvám se za okousanou bagetu, podstatný je okvětní plátek růže

Pokračování obědů a večeří se neslo v duchu zeleniny. Fotila jsem jen jídlo, které bylo neobvyklé nebo typické pro tureckou kuchyni.
Jednou jsem taky chtěla poprosit samotného šéfa kuchyně, zda by mi neosvětlil některé pokrmy, ale vzhledem k jazykové bariéře (foneticky: já negovorim pa rusky, on zase anglicky) jsme si rozuměli jen ,,musaka" - no nic, snad příště.

zleva: slané koblížky, plněné brambory rajčaty a sýrem, mix zeleninový salát a plněné zelné závitky rýží

zleva: slaný koláč se špenátem a sýrem, plněná rajčata rýží nebo cuketou, tahini sezamová pasta

zleva: zeleninový burek, mladý špenát v jogurtu, smažené bramborové spirály 

zleva: zelený salát?, plněné lilky, další varianta burku, brambory s rajčatovým pyré

oběd z raftů - kuře, špagety a kroupy s rajčaty - že by ruská specialita?

polévky za moc nestály, v podstatě se střídaly variace na červenou, nakyslou s rajčaty a kuřetem a bílou zahuštěnou se špenátem nebo zelím.



Jen jediný den jsem fotila zákusky - nicméně za zmínku by ještě stály plné koblížky s hustou bílou polevou (něco jako naše zdobící na perníčky). Naopak krutě jsem byla zklamaná, že za celý týden jsem neochutnala národní baklavu, kterou má titul top zákusek západní Asie a já ji prostě miluju, i když je šíleně kalorická a přeslazená..

zleva: kakaový piškot s polevou, perníky s cukrovým sirupem, dušená dýně s hřebíčkem a oříšky

Celkově mě Turecko nijak nenadchlo, byť lidé jsou tam celkem bezprostřední a vnímavě přátelští a vděční. Překvapila mne i jejich pracovitost., snad jsou jen někdy otupělí.
Na vlastní kůži jsem si zkusila domluvu nohama rukama - gesta prostě nezklamou.
Jestli se vrátím? nevím, ale Istanbul mě stále láká.
I když dovolená to nebyla ideální, získala jsem 2 vskutku originální recepty - paradoxně v nemocnici, kde jsem pár hodin strávila na kapačce - mám je pečlivě poznamenané v cestovním deníku a brzy je připravím a blog o ně neochudím.

A co jsem si sebou dovezla?

tradiční želé s oříšky, 2 voňavá ruční dělaná mýdla, fotku z raftingu, medík s erektivními účinky pro babičku a pár kamínků z pláže.



A na závěr jedno turecké přísloví:

,,Jenom když ztratíme hlavu, dobudeme srdce."

.. zatím jsem ji pro Turecko neztratila, ale kdo ví. :)