Základní instinkt: Jak jsem se v Praze přestala usmívat

Na začátek září by to chtělo nějakou bombu - samozřejmě v přeneseném slova smyslu, ale místo toho Vám naservíruju trochu povídání..

V podstatě září znamená pro hodně lidí stres - pro nás znamená spoustu změn.
Za prvé jsem se rozhodli pro renovaci bytu - znáte to, mohli bychom vymalovat?
Of course, není to tak jednoduché, jak si člověk naplánuje.
Vzhledem k tomu, že jsme na stěnách měli poměrně syté původní odstíny jahodové barvy, řekla jsem, že to prostě musí dolů. Takže i další fotorecepty už dostanou nový nádech kontrastních pozadí..

No, nasadila jsem si pracovní trenýrky a chopila se úplně nové škrabky. První dvě, tři stěny šly nádherně dolů, až mě to vážně začalo bavit. Jenže pak se to zlomilo a další stěny jsme škrábali celý víkend - bez okolků přiznám, že jsme přežívali na vietnamských bistrech a pizzeriích, ptz nějaká energie na vaření v polních podmínkách prostě nezbývala..
K tomu jsem si přihodila roli tmeliče, lepiče a uklízečky, takže dneska mi nateklé dlaně a prsty po klávesnici pobíhají trochu těžko - ale víte co? Najmout a zaplatit firmu umí každej blbec - kdybych měla pár zbytečných papírů, asi se se stěnami tahle drbat nebudu - jenže teď, kdykoliv se rozhlédnu, vidím svou práci - a to je úplně jiný, trojrozměrný pocit.

Kromě toho jsem si udělala radost klasickým litinovým kastrolem - pryč s nerezem a ocelí! :D
Nejenže se v něm nic nepřipálí, ale je dost retro. :)
Koupíte aktuálně v Tescu - dle velikosti od 90 Kč.

Co nestíhám, je zpracovat nádherně vzrostlou bazalku od maminky přítele - nevím čím to, ale kdykoliv ji donesu k nám domů, okamžitě na ni najedou jakési potvory a doslova ji ožerou - letos už druhou..

A teď o tom, jak jsem se přestala v Praze usmívat.

Když jsem se přistěhovala z Moravy, tak byste okamžitě poznali rozdíl mezi mnou a dlouhodobým přistěhovalcem či rodilým Pražanem.
Ten jediný a nepatrný rozdíl spočívá v tom, jaký výraz mají lidé ve tváři - nemohla jsem prostě pochopit, proč se všichni pořád durdí jako kakabus - radovala jsem se z maličkostí, z veverky na stromě, z hezkého počasí. No minulý týden, po cestě z práce, jsem s hrůzou zjistila, že jsem se taky nakazila.. Takže vážení, je vědecky dokázáno - úsměv Vás nezabije a třeba někomu zlepšíte den. :)