Asi by bylo něco v nepořádku, kdybych při zaměření
svého studia neměla v oblibě cestování.
Vlastně to slovo ,,v oblibě“ je lehce zavádějící, ale slovo
,,miluju“ je zase příliš citově zabarvené. Takže můj vztah k cestování
bych definovala něco mezi.
Kdysi jsem dost ulítávala na Francii – hlavně díky skvělé
mladé profesorce francouzštiny, jež mě naučila veškeré základy a díky ní, bych
ztracena v Paříži, určitě trefila na la gare, ou sur La Place de la Concorde a koupila si tam
(je voudrais) une bagette et un caffé au lait.
Nicméně už pár let mě to táhne spíš k Itálii, primárně
do vnitrozemí a na vinice.
Protože se mi do rukou teď dostala knížka od Vidy Adamoli – La
Bella Vita , která popisuje život
v Itálii (útěk z města na vesnici) od 60. let a která je proložená
autentickými recepty, rozhodla jsem se, že si je opíšu a budu postupně zkoušet.
První recept je velmi jednoduchý a ač se nezdá, úžasně
chutný.
Při jeho přípravě jsem teď bojovala jen s jedním
faktorem – a to s málo zralými rajčaty, proto se vsadím, že až si doma na
Moravě, vlezu v červenci do skleníku a na polední přestávku připravím
tohle jídlo, budu slavit úspěch.
Panzanella
Suroviny:
pro 3 osoby – 4 malé ciabatty (nebo 1 velkou) či kváskový
chléb (dle mě se dá nahradit skoro každým pečivem, použila jsem rajčatovou ciabattu), 400g zralých rajčat, 1 větší červenou cibuli (nebo sladkou bílou), panenský
olivový olej, sůl, pepř, čerstvá bazalka
Postup:
- ciabatty musíme nechat ztvrdnout (cca 2-3 dny), potom je
nakrájíme (natrháme) na kousky a namočíme na 15 minut do studené vody
- rajčata si nakrájíme na drobné kousky/kostičky, to samé
cibuli (v původním receptu na tenká kolečka) a dáme je do větší mísy
- zalijeme větším množstvím olivovového oleje, aby chleba
nasál, a dochutíme solí a čerstvým mletým pepřem
- lístky bazalky natrháme (nekrájíme) až těsně před
podáváním a vše promícháme
sice na to nevypadá, ale mňamka :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za každou reakci. :)